Je to jednoduché, avšak nikoli snadné

„Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?“ (Mt 6,25)

Snažíme se být klidní v přítomném okamžiku, což je jediný moment skutečnosti, setkání s Bohem, který je ‚Já Jsem‘. A přece za pár sekund myslíme na včerejšek, plánujeme zítřek nebo splétáme denní sny a přejeme si naplnění v říši fantazie. „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Mt 6,33

Ježíšova nauka o modlitbě je prostá, čistá, pronikavě moudrá a v souladu se selským rozumem. A přece se zdá nad naše schopnosti ji praktikovat. Co vlastně vůbec říká obyčejným lidem?

Objev našich povrchových roztržitostí je pokořující. Proto pomůže, když si připomeneme, že je to všeobecné odhalení, vždyť proč jinak by Kasián doporučoval mantru (nazýval ji slovem ‚formula‘) před šestnácti sty lety? A přece naše vlastní doba přispěla k problému přirozených roztržitostí obrovským objemem informací a podnětů, kterými musíme každý den proplavat, snažit se to absorbovat a roztřídit od okamžiku, kdy ráno zapneme rádio až do chvíle, kdy v noci vypínáme televizi.

S tímto objevem je snadné být odrazen a odvrátit se od meditace. ‚Není to můj typ spirituality. Nejsem disciplinovaný typ člověka. Proč by moje modlitební chvíle měla být další chvílí práce?‘ Tohle často kryje opakovaný pocit selhání a neschopnosti, slabou stránku našeho poškozeného a sebe-odmítajícího ega, „Nejsem dobrý v ničem, ani v meditaci“.

V této úvodní fázi potřebujeme především vhled do významu meditace a žízeň vycházející z hlubší roviny vědomí, z té, na níž, zdá se, jsme uvázli. Právě na počátku se setkáváme, aniž bychom to uznávali, s nutkáním milosti. Přichází to zvenku formou nauky, tradice, duchovního přátelství a inspirace. Zevnitř to pochází jako intuitivní žízeň po hlubší zkušenosti. Zdá se, že nás Kristus, jenž jako Duch není více uvnitř než venku, tlačí zvenku a táhne zevnitř.

Pomáhá to jasně pochopit na začátku význam a účel mantry. Není to magická stěna která vyprázdní mysl nebo vypínač, který přepne na Boha, nýbrž disciplína‚ začínání ve víře a končení v lásce‘, která nás přivádí do chudoby ducha. Mantru neříkáme proto, abychom bojem odehnali roztržitosti, ale aby nám pomohla z nich pozornost odejmout. Jednoduchý objev, že jsme svobodni, i když uboze, umístit svoji pozornost někam jinam, je prvním velkým probuzením. Je to počátek prohlubování vědomí, které nám umožní opustit roztržitosti na povrchu jako vlny na povrchu oceánu. Už v této nejranější fázi cesty se učíme nejhlubší pravdě, když opouštíme svoje náboženské i obyčejné myšlenky: snažíme se ne o svoji modlitbu, ale o modlitbu Krista.

Laurence Freeman OSB

přel. Jindřich Kotvrda
výňatek z knihy zdrojů ‚Přijít domů‘