Jak se John Main dozvěděl o meditaci?

John Main byl do meditace uveden, když sloužil v Malajsii v Britské koloniální službě. Během řady svých povinností potkal Swamiho Satyanandu, zakladatele ‚Společnosti čistého života‘, který žil duchovním životem věnovaným službě druhým. Na Johna Maina udělala velký dojem mnichova vyrovnanost a svatost. Když skončilo oficiální jednání, začali mluvit o modlitbě, zvláště o Swamiho způsobu opakování mantry během celé doby meditace. John Main brzy Swamiho požádal, zda by se mohl takto modlit i on, křesťan. Swami mu s úsměvem odpověděl, že by ho to mohlo udělat lepším křesťanem!

Ve své knize ‚Křesťanská meditace – rozhovory v Gethsemanech‘ vypráví John Main, jak dával Swami důraz na důležitost půlhodinové meditace každé ráno a každý večer: „Pokud to myslíš vážně a pokud chceš nechat mantru zakořenit ve svém srdci, pak musíš udělat toto minimum…. Během doby meditace nesmějí ve tvé mysli být žádné myšlenky, žádná slova, žádné představy. Jediným zvukem bude zvuk tvé mantry, tvého slova. Je to jako harmonie. Když v sobě tuto harmonii rozezníváme, začneme vytvářet rezonanci. Tato rezonance nás pak vede kupředu k naší vlastní celistvosti…. Začínáme zakoušet hlubokou jednotu, kterou máme všichni ve vlastním bytí. Pak začíná tato harmonie budovat rezonanci mezi tebou a všemi tvory a vším stvořením, i jednotu mezi tebou a tvým Stvořitelem“.

To byl počátek cesty meditace Johna Maina. Meditace vede do ticha uvádějícího do kontemplativní modlitby, tiché hluboké modlitby, a stala se pilířem jeho modlitebního života i celého jeho existence. Nakonec jej vedla k tomu, aby se stal mnichem. V té době nebyla meditace přijímána jako platný křesťanský způsob modlitby a musel ji opustit, protože se stával novicem. To v duchu benediktinské poslušnosti udělal. Bolestivě mu to chybělo, ale vnímal to jako učení se jistému druhu odpoutání: „Naučil jsem se odpoutat od praxe, která byla pro mne nejposvátnější a na které jsem toužil vystavět svůj život. Místo toho jsem se naučil budovat svůj život na samotném Bohu“. O mnoho let později byl naplněn radostí při objevu praxe, kterou jej učil Swami, ve spisech Jana Kasiána, křesťanského mnicha a otce pouště ze 4 století po Kristu. Tam četl o „praxi užívání jediné fráze k dosažení ticha nutného pro modlitbu“. Pocítil, že „znovu dospěl domů a vrátil se k praxi mantry“.

Byl pionýrem ve sdílení tohoto způsobu modlitby skrze meditační skupiny, knihy a duchovní obnovy, nejen s mnichy ale i s obyčejnými lidmi jak mladými, tak starými. Po jeho smrti tento úkol přijal Laurence Freeman OSB, stal se duchovním průvodcem Společenství a v roce 1991 založil ‚Světové společenství pro křesťanskou meditaci‘.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
Z archívu týdenní nauky rok 1, dopis 3