Hledání vzácného drahokamu
Laurence Freeman říká, že v očích Johna Maina záležela důležitost historického Ježíše z Nazareta v tom, že „procitl vůči sobě samému uvnitř omezení smrtelníků, která známe všichni.“ Laurence Freeman pak opakovaně podtrhoval důležitost tohoto procitnutí pro nás všechny, jakožto „jediného a všezahrnujícího probuzení lidského vědomí vůči svému zdroji v Bohu.“
Ježíš nám ukázal náš potenciál, my ovšem shledáváme obtížným uvěřit pravdě, na kterou ukazoval. Odtud ten důraz v nauce Johna Maina, Laurence Freemana a raných křesťanů na růst k sebepoznání, uvědomění si tohoto pokladu v sobě. Zkušenost kontemplativní modlitby, meditace, je velikou pomocí na cestě k tomuto objevu. Následující příběh nádherně vybarvuje náš stav a nezbytné hledání:
Ve vzdáleném království dokonalosti byl spravedlivý vládce, který měl manželku a úžasného syna a dceru. Všichni spolu žili ve štěstí. Jednoho dne si otec svoje děti zavolal a řekl: „Přišel čas přicházející pro všechny. Půjdete do nekonečné dálky, do jiné země. Budete hledat, naleznete a přinesete vzácný drahokam.“
Cestovatelé byli v přestrojení přivedeni do cizí země, v níž žili skoro všichni obyvatelé temnou existenci. Účinek toho místa byl takový, že ti dva ztratili kontakt mezi sebou, cestovali jakoby ve spánku. Z času na čas viděli přízraky, napodobeniny své země a Drahokamu, ale jejich stav byl takový, že tyto věci jen zvýšily hloubku jejich snění, které nyní začali brát jako skutečnost.
Když se ke králi donesla zpráva o kritické situaci jeho dětí, poslal přes důvěryhodného sluhu, moudrého muže, slovo: „Pamatujte na svoje poslání, probuďte se ze svého sna a zůstaňte spolu.“ Díky tomuto poselství se děti navzájem probudily a s pomocí svého ochránce a vůdce se postavily hrůzným nebezpečím obklopujícím drahokam a s jeho magickou pomocí se vrátili do své říše světla, aby tam zůstávali navěky ve věčném štěstí.
Náš nedostatek poznání a přijetí sebe samých se často ve spisech prvních křesťanů popisuje jako stav spánku nebo opilosti. Naše starost o svoje povrchní já, svoje ego, nám ukrývá pravou skutečnost o nás samotných, ale také Nejvyšší Skutečnost za naší každodenní omezenou hmotnou skutečností.
Tentýž pocit je vyjádřen v 'Tomášově evangeliu', důležitém raném evangeliu obsahujícím ústní sbírku tehdy kolujících Ježíšových výroků: Ježíš řekl: „Zaujímám postavení uprostřed světa a v těle jsem se jim zjevil. Všechny jsem je našel opilé, a nikdo z nich nebyl žíznivý. Mé srdce bolelo kvůli dětem lidským, protože jsou v srdci slepí a nevidí, vstoupili do světa prázdní a snaží se odejít ze světa prázdní. Nyní jsou však opilí. Až se proberou ze svého vína, pak se budou kát.“ (Logion 28)
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 3, dopis 23