Evagrius, origenovský mnich

Jedním z nejvlivnějších otců pouště, který měl největší vliv na Jana Kasiána, byl Evagrius. Mnohokrát jsem jej citovala, a nyní mi dovolte, abych o něm řekla více. Narodil se v Iboře na březích Černého moře (Pontus) v roce 346 po Kristu. Jeho otec byl venkovským biskupem. Blízko byl rodinný dům sv. Basila, jeho mladšího bratra sv. Řehoře z Nyssy, a jejich sestry Macriny. Oba bratři a blízký přítel Řehoř Naziánský, jsou známí jako kapadočtí otcové. Proto se od mladého věku dostal do vlivu těchto tří. Hrál si s myšlenkou stát se mnichem, ale více byl přitahován k podnětnému intelektuálnímu životu v Konstantinopoli. Sv. Basil jej ustanovil lektorem a po jeho smrti jej Řehoř Naziánský vysvětil na jáhna. Evagrius byl šikovný, kulturně vzdělaný výtečný řečník, připravený na kariéru v církvi. Ovšem, vášnivě se zamiloval do vdané římské paní. Ve snu přísahal, že opustí Konstantinopol a bude se věnovat duchovnímu životu. Přestože byla přísaha složena ve snu, jednal na jejím základě a cestoval do Jeruzaléma, kde potkal svoje přátele Melanii a Rufina, jež tam měli komunity. Podobně jako kapadočtí otcové, i oni byli silně ovlivněni Origenem. Evagrius brzy zapomněl na svůj slib a téměř ihned upadl do svých starých světských návyků. Dostal ale nevyléčitelnou nemoc, a to vedlo Melanii k tomu, že viděla příčinu v jeho porušeném slibu. Tento náhled jej zázračně uzdravil a on se uchýlil do Egyptské pouště.

Skupina origenovských mnichů k nimž se připojil, byla původně vedena Ammoniem Parotem, ale jejich obdiv k Evagriovým schopnostem a zkušenosti je nápadný ze skutečnosti, že jej brzy všichni přijali za svého Abba. Když tam byl dva roky, rozhodl se připojit k přísnějším mnichům v Keliích a stal se také žákem koptských mnichů Makaria Velikého a velmi přísného Makaria Alexandrijského. Stal se opět mostem – nejprve mezi teologií a kontemplací, jak jsme poznali – a podruhé mezi origenovskými a koptskými mnichy. Ve svých spisech spojoval moudrost obou skupin. Jakmile se usadil v Keliích, neměl ambice stoupat v církvi výše. Odmítl stát se biskupem. Žil tam 14 let až do své smrti v roce 399.

Protože byla moudrost obou skupin založena na hluboké kontemplativní modlitbě, jsou si velmi podobné, protože mluví ze srdce. Na povrchu byly ovšem docela zásadní teologické rozdíly. Koptští mniši dávali důraz na čistou víru a trvali na 'doslovné', nereflektované interpretaci Písma. Origenističtí mniši také cítili, že je čistá víra velmi významná. Vnímali ovšem také, že by měla být provázena prohlubováním modlitby, a tak získávali intuitivní poznání Boha skrze zkušenost. Spiritualita, kontemplativní síla byla pro ně nedílnou součástí. Jejich přístup k Písmu byl tedy jiný. Toužili po hlubší rovině pochopení Kristova učení. Vykládali je proto více alegoricky, a uváděli do náhledů vedených Duchem.

Obě skupiny pouštních otců se shodovaly v tom, že myšlenky zatemňují Boží přítomnost. I tady jdou origenističtí mniši dále a zdůrazňují, že i myšlenky a obrazy Boha mají být odhozeny, jak to vyjadřuje Evagrius: „Když se modlíš, nevyfantazíruj si Boha jako nějaký tebou vytvořený obraz. Vyhýbej se tomu, abys svému duchu dovolil být ovlivněn pečetí nějakého konkrétního tvaru, ale raději se osvoboď ode vší hmoty, uteč se k nehmotnému Bytí a dosáhneš pochopení.“

Toto postupné svlékání všech obrazů a forem dovolí přímý kontakt s Trojicí prostou formy. Říká se tomu 'apofatický' nebo 'negativní' přístup k Bohu. Je to postupné odhazování všech naši lidských nápadů a obrazů o Bohu, protože tyto se nikdy nemohou přiblížit jeho Skutečnosti. Až tak učiníme, díky Boží milosti zakusíme, kým Bůh opravdu je. Tento pohled na Boha prostého forem a obrazů byl v souladu s origenovskými mnichy v jeho okolí, ovšem nikoli s některými obyčejnými koptskými mnichy, kteří potřebovali svoje obrazy Boha, často antropomorfní.

Je snadné vidět souznění mezi origenovskou naukou Evagria a Jana Kasiána a vlastní naukou Johna Maina. I on nás na naší cestě kontemplativní modlitby povzbuzuje k 'apofatickému' pohledu. Nejenže máme nechat odejít svoje vlastní myšlenky, ale také myšlenky o Bohu, se všemi jejich odpovídajícími formami a obrazy.

V roce 400 po Kristu viditelné rozdíly mezi koptskými a origenovskými mnichy dostoupily vrcholu a origenovští mniši byli vyhnáni z pouště. Evagrius naštěstí zemřel v roce 399, tedy rok předtím, než se to stalo. Zasáhlo to Jana Kasiána, který, jak uvidíme, nakonec založil kláštery v Marseille, tehdy jižní Galii.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda