Dva způsoby bytí

Slyšeli jsme, jak John Main mluví o „nejhroznějším strachu člověka – z izolace, strachu a osamocení, že sám svět je pouze strašným omylem“. V té samé pasáži pokračuje, že tohle je: „absurdní, znetvořující obraz skutečnosti“, který se „rozpouští absolutní mocí Boží lásky.“ Skrze modlitbu zakoušíme „že základní daností člověka není oddělení, ale společenství, být s.“ Jak tohle působí modlitba/meditace? Jak nás posunuje z nesmyslnosti do plného významu skutečnosti?

Zde je důležitým bodem role, již hraje pozornost. Tohle věděl John Main intuitivně a ze zkušenosti. Proto položil takový důraz na svoji radu, abychom prostě 'říkali svoje slovo'. Tuhle pravdu nyní dokázala neurověda. Výzkum ukázal, že když věnujeme pozornost zaměřenou na svoji mantru, posunujeme způsob bytí z levé části mozku do pravé. Mozek má schopnost přístupu ke dvěma doplňujícím se způsobům interpretace skutečnosti.

Kvantová teorie nám snad může pomoci pochopit tyhle dva různé aspekty našeho širšího vědomí. Pokusy dokázaly, že pod-atomová částice elektron vykazuje vlastnosti jako 'částice' a jako 'vlnění', v závislosti na uspořádání pokusu, okolnostech skrze které skutečnost zkoumáme: „Musíme si pamatovat, že to, co pozorujeme, není příroda jako taková, nýbrž příroda vystavená naší metodě dotazování.“ (Heisenberg)

Jelikož jsme utvořeni z elektronů, můžeme se domnívat, že to také platí pro nás. Podle 'okolností', ve kterých se nacházíme, metaforicky řečeno, buď vykazujeme svoji 'částicovou' přirozenost nebo svoji 'vlnovou' přirozenost. Když řešíme svoje každodenní záležitosti, ztotožňujeme se se svou 'částicovou' přirozeností; jsme ve svém fyzicky manifestovaném 'hmotném' stavu, který je ovládán 'egem' – odděleným, bojujícím o přežití. Když soustřeďujeme svoji pozornost na naše slovo, pak vstupujeme do vnitřní samoty a ticha a spojujeme se se svojí 'vlnovou' přirozeností a jejím centrem, naším pravým 'já', skrze něž jsme spojeni s 'vlnovou' skutečností celého lidstva, celého stvoření, Vesmíru, Božství. Levá strana našeho mozku nás fixuje v 'částicové' přirozenosti a naše pravá strana mozku vstupuje do naší 'vlnové' přirozenosti. Buď můžeme být fixováni v času a prostoru, nebo ve stavu otevřenosti. Pokud se zabýváme otázkami jako: 'Čím v tomto okamžiku jsme? Jaké je naše postavení v životě? Jak vypadáme?', pak omezujeme svoje bytí a vědomí na svoji 'částicovou' přirozenost zaměřenou na naši oddělenou, povrchní osobnost. Jestliže se naše vědomí nezabývá konkrétními myšlenkami, jestliže jsme přepnuli do své pravé mozkové hemisféry, pak vytváříme instinktivní propojení a stáváme se intuitivně vědomými své základní jednoty; jsme ve své 'vlnové' přirozenosti. Dotek tohoto aspektu skutečnosti vede k pravému, zkušenostnímu 'poznání': „že jsme, že jsme v Bohu, a že v Něm odhalujeme svoji základní totožnost a jedinečný smysl.“ (John Main)

Kim Nataraja