Důležitost Písma

Veškerá teologie Johna Maina i nauka o meditaci je nejen založena na zkušenosti, ale také na Písmu. Každá jeho nauka začíná a nebo končí citací z Písma. Tentýž důraz na Písmo nacházíme také u prvních křesťanů a pouštních otců a matek. Všichni jako celek byli ještě součástí ústní kultury. Pouštní poustevníci spíše než četli, Písmu naslouchali na svých týdenních setkáváních nazývaných ‚synaxis‘. Je to zřejmé z výroku sv. Antonína: ‚Slyšel jsi Písmo. To by tě mělo naučit jak.‘ Slova Písma se považovaly za posvátné a vyžadovaly naprosto oddanou pozornost. Slyšíme mladého mnicha napomínaného Abba Nau, starcem, těmito slovy: „Kde byly tvoje myšlenky, když jsme recitovali ‚synaxis‘, že ti uniklo slovo žalmu? Nevíš, že stojíš v Boží přítomnosti a mluvíš k Bohu?“ Pak se vrátili do své cely a ruminovali nad tím, co slyšeli, a tak to svěřovali paměti.

Sv. Antonín (251-356) byl příkladem, který měli pouštní otcové a matky před očima, přestože nebyl prvním poustevníkem pouště – on sám navštívil několik poustevníků na počátku své cesty. Atanáš, velmi vlivný biskup prvotní církve napsal Život Antonína v koptštině (357). Tam povzbuzoval koptské křesťany aby se přestěhovali do pouště s Antonínovými slovy a Písmem, které jim ukazovaly jak svůj život žít. V mysli a srdci uchovávali jeho radu: „Ať jdeš kamkoli, vždy měj Boha před očima. Cokoli děláš, měj před sebou svědectví Písma.“ Tentýž důraz na Písmu nacházíme v keltské tradici – dědictví Johna Maina: „Skrze písmena Písma a druhy stvoření je zjevováno věčné světlo.“ (John Scotus Eruigena 9. stol)

Origenes systematicky načrtává ve svém nejdůležitějším díle O základech pomalý, hluboký a pozorný způsob čtení Písma. Zdůrazňuje, že existují čtyři roviny čtení Písma. Začíná poukázáním na první rovinu četby Písma: vzít text doslova, zaměřit se na povrchový význam – a to je samo o sobě důležité. Zdůrazňuje ale, že musíme jít za to k ukrytému morálnímu významu. A následně nás povzbuzuje, abychom šli ještě dále a dívali se na alegorický význam tohoto úryvku. Takto byl v dokonalém souladu se sv. Pavlem: „...naše způsobilost je od Boha,který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.“ (2 Kor 3,5-6) Toto by nás nakonec vedlo ke konfrontaci s duchem daného textu, k setkání se vzkříšeným Kristem, pro Origena esencí Písma: „Tak máte chápat Písma – jako jedno dokonalé tělo Slova.“

Pro tuto disciplínu je v Písmu výtečný základ. V Lukášově evangeliu slyšíme: ‚Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.‘ (Lk 2,19) Když následujeme Mariin příklad, čteme ‚okem srdce‘, intuitivně. Jemně a rozjímavě jsme v hloubi textem angažováni. Tento způsob zabývání se Písmem se od Origena stal známým jako disciplína ‚Lectio Divina‘. To se od 6 století dále stalo nedílnou součástí benediktinského způsobu modlitby, který ze srdce podporoval John Main, jako benediktinský mnich.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 3, dopis 5