Disciplína meditace 10.7.2016

Probírali jsme nezbytnost meditace pro osobní růst a proměnu v osobu jakou nás Bůh chce mít. Není pochyb, že věrné opakování modlitebního slova, mantry, uvádí do ticha a samoty 'čisté' modlitby, jak ji nazývali Otcové a Matky pouště – modlitba srdce, nikoli mysli. Otázka, kterou se často ptáme je 'kde je tato nauka v Písmu?'

Laurence Freeman v knize Ježíš niterný učitel, nás provádí Ježíšovou naukou o modlitbě, jak je zaznamenána v Matoušově evangeliu v šesté kapitole. Když Ježíše učedníci žádají, aby je naučil, jak se modlit, začíná tím, co známe jako Otčenáš. Když slyšíme Otčenáš v aramejštině, tedy jazyku kterým mluvil Ježíš, zní to jako „sbírka krátkých rytmických vět“, které jsou snadno zapamatovatelné a zpívatelné. Není těžké si představit, jak vede pozorné a věrné opakování těchto vět k „tichu a k náhledu“.

Když slyšíme, jak Ježíš říká: „Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi,“ zdůrazňuje tak, že ego by nemělo být motivací pro modlitbu. Ego vyhledává uznání v očích druhých. Pravá cesta modlitby pramení z našeho upřímného a pravého Já, z Božské jiskry a vede do hluboké, věrného uvědomění našeho spojení s Bohem. Aby se tak stalo přirozeně, Ježíš doporučuje ticho a samotu: „Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ Mt 6,6

Jako vždy, pokud tento výrok vezmeme spíše doslova než jako metaforu, neodhalí nám to pravý smysl. Překážkou je, že víme, že mít svoji vlastní místnost bylo v té době zvlášť obtížné. Jan Kasián nádherně vysvětluje pravý význam tohoto výroku: „Modlíme se ve svém pokojíku, když svá srdce plně odtáhneme od …. každé myšlenky a starosti a otevřeme svoje modlitby Pánu ve skrytosti, takříkajíc intimně. S dveřmi zavřenými se modlíme, když se zavřenými rty a v naprostém tichu se modlíme ke zkoumateli nikoli hlasů, ale srdcí.“ důraz je tedy na niternosti, na modlitbě srdce, která je usnadněna použitím „pár slov“: „Nemluvte naprázdno jako pohané; … vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“ Mt 6,7

Zanechávání myšlenek, často starostí jež představují velkou překážku proti vstupu do nitra je dalším hlediskem, které Ježíš vyzvedává: „Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe.“ Mt 6,25. Jak podtrhuje Laurence Freeman, to „neznamená naprostou ignoraci základních nezbytností pro život. Potřebujeme jíst a pít. Ztotožňování Já a pravého štěstí s tím, co extravagantně přesahuje základní potřeby – to je problém.“ Toto zanechání nám spíše pomáhá, abychom vstoupili do 'zde' a 'nyní': „Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti.“ Mt 6,34 Jen když jsme 'zde' a 'nyní', uvědomujeme si Přítomnost Božského v nás.

A nakonec za tím vším, co říká je důležitost věnování „čisté pozornosti Boží síle v srdci vší skutečnosti: Nastavte svoji mysl na Boží království a jeho spravedlnost především a zbytek vám bude dán také.“

V kázání na hoře nacházíme veškeré učení, jež si vzali pouštní otcové a matky k srdci a které k nám přišlo díky objevu této duchovní praxe skrze Johna Maina ve spisech Jana Kasiána.

Kim Nataraja