Démoni skrývající se v našich myšlenkách
Ve svém díle Praktikos Evagrius vysvětluje: ‚Existuje osm všeobecných a základních kategorií myšlenek, v nichž je zahrnuta každá myšlenka. První je lakomství (hrabivost), pak nečistota (žádostivost), … smutek, hněv, acedia, prázdná sláva a nakonec pýcha.‘ Jak uvidíme, všechny tyto myšlenky jsou působeny zraněními našeho ega v dětství a jsou přehnanými kompenzacemi za potřebu přežití, které byly (buď skutečně nebo jen domněle) nasyceny jen částečně, nebo nebyly nasyceny vůbec. (Acedia je zde výjimkou a setkáme se s ní/ním příští týden).
Vnímali jsme Evagriův důraz na ‚sledování myšlenek‘, aby byl člověk všímavý (mindful). Dává dále praktickou radu bychom zjistili, jaké jsou naše nejdůležitější přetrvávající myšlenky, naše prvotní zranění: ‚Musíme pečlivě zaznamenávat různé druhy démonů a zaznamenávat okolnosti jejich příchodu. Poznáme je ze svých myšlenek. Měli bychom uvažovat o tom, kteří démoni útočí méně často, kteří jsou otravnější, kteří se vzdávají snadněji a kteří jsou odolnější.‘ Jeho skutečná znalost lidské mysli i jeho pozornost vůči detailu jsou ohromující. Evagrius a jeho současníci chápali hlavní ‚myšlenky‘ nebo ‚vášně‘, jež nás ženou jako ‚nenasytnost‘ (‚nestřídmost‘) a ‚pýcha‘. Všechny ostatní ‚myšlenky‘ logicky z těchto dvou vyplývají. ‚Nenasytnost‘ se vnímá jako přílišná benevolence vůči smyslům obecně, vztahuje se na pokrm/nápoj, majetek a sex, odtud ‚nečistota‘, (žádostivost). Ta potom vede k ‚lakomství‘ - chcete si ponechat to, co máte – nebo ke ‚smutku‘ - nemáte vše, co byste chtěli. Pak povstává ‚hněv‘ (a závist) vůči těm, kdo mají to, co vy postrádáte, nebo se snaží vám to vzít. Pak přichází na řadu ‚marná sláva‘ a pýcha – svoje vlastnictví chcete stavět na odiv a přičítat si to jako zásluhu, aniž byste uvolnili místo ‚talentům‘ jako darům od Boha.
Mezi těmito ‚myšlenkami‘ a našimi ‚potřebami přežití‘, zvláště těmi které vnímáme jako ‚nenaplněné‘, je snadné zahlédnout propojení. Normální, všeobecně přijímaná potřeba mít dostatek na přežití se stává kvůli těmto nevědomým ‚nenaplněným potřebám‘ zaplavující silou, např. ‚hrabivostí.‘ Vlastnění věcí a lidí nám pak dá iluzorní pocit lásky, potěšení, bezpečí, ocenění, moci a kontroly, po nichž bažíme.
Jelikož je jeho první prioritou přežití, unáší naše ego naši celou bytost do egocentrismu, jako to o několik staletí po Evagriovi formuloval Maxim Vyznavač: ‚Kdo má philautii, má všechny vášně‘. Řecké slovo ‚philautia‘ znamená sebelásku, zaměření na sebe, egoismus. I on to propojil s pudem sebezáchovy: ‚Příčinou tohoto odklonu přirozených energií do ničivých vášní je skrytý strach ze smrti‘.
Pud sebezáchovy skutečně potřebujeme. Je to nedílná a podstatná součást naší přirozenosti. Stačí dívat se na novorozené dítě jak vší svojí silou lne k vašemu prstu a když je chcete zvednout na jednom prstu z postýlky, pochopíte jak je tento sebezáchovný pud silný. Funkcí našeho ega je v podstatě pomoci nám přežít. Proto je tak důležité. Musíme se ovšem vyhnout ‚démonické‘ vládě ega hnaného potřebou přehnaně si vynahrazovat zranění způsobená buď domnělými nebo skutečnými ‚nenaplněnými potřebami‘. Pak nejsme svobodní, ale doslova posedlí démony. Jedině uvědomování a pochopení nás od jejich vlády osvobodí.
Odtud pramení důležitost pečlivého věnování pozornosti a modlitby/meditace. Právě a přesně to zdůrazňuje Evagrius, jak jsme před několika týdny slyšeli: cesta ke konfrontaci a identifikaci našich osobních ‚démonů/zlých myšlenek‘ je dvojí: modlitba/meditace vede k vnitřnímu mlčení nezbytnému pro uvědomování podpůrných vnitřních sil a jejich daru náhledu do našeho chování – a díky úsilí skrze věnování pozornosti mimo vlastní čas modlitby v denním životě našim myšlenkám a skutkům. Obojí pak povede k sebepoznání a uvědomění. Bojovat proti těmto démonům můžeme jedině tím, že je z nevědomí přineseme do světla vědomí, a to můžeme udělat jedině s pomocí našeho ‚pravého‘ já, Božské síly Světla a Lásky uvnitř sebe. Protože jsou to síly nevědomé, nemáme nad nimi kontrolu. Tím, že je učiníme vědomými, že je vedeme v patrnosti a přijímáme je, je olupujeme o jejich moc.
Evagrius, stejně jako Freud, Jung a mnoho dalších moderních terapeutů považuje náhled za zásadní počátek uzdravení skrze přinášení nevědomého materiálu na světlo vědomí. Zdrojem náhledu je naše duchovní intuitivní vědomí napojené na Boží vědomí, ovšem je třeba naše racionální vědomí pro projasnění tohoto náhledu. Ve Filokalii pak slyšíme příkaz: ‚Useberte svoji mysl ve svém srdci.‘ Mysl, o které se mluví, musí být racionální vědomí osvobozené od zranění ega které se staly ‚vášněmi‘: „rozum je nejvzácnější a nejlidštější lidskou silou a přece je vystaven zkreslujícím účinkům vášní. Jedině porozumění lidským vášním může lidský rozum osvobodit, aby správně fungoval“, říká Erich Fromm, současný německý psycholog a psychoanalytik v knize Psychoanalýza a náboženství.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda