Čtení evangelií

Origenes byl rodákem z Alexandrie ze 2. století našeho letopočtu. Byl velmi vzdělán v řečtině, židovské a křesťanské moudrosti. V 17 letech byl jako mladý učiněn představeným katechetické školy v Alexandrii, jako nástupce sv. Klementa. Byl neobyčejně nadaným učencem a obdarovaným učitelem. Ve svém nejdůležitějším díle ‚O základech‘ systematicky nastiňuje pomalou, hlubokou a pozornou cestu čtení Písma.

Zdůrazňuje, že existují čtyři roviny čtení Písma. Začíná tím, že nám ukazuje na první rovinu čtení Písma: vzít text doslova, zaměřit se na povrchový význam – a to je samo o sobě důležité. Zdůrazňuje ale, že je třeba jít dále k významu toho, co jsme četli. Následně nás povzbuzuje jít ještě dále a dívat se na alegorický význam toho místa. To nás pak povede ke konfrontaci s duchem daného textu. Tento způsob zabývání se Písmem se stal známým jako disciplína ‚Lectio Divina‘.
                      
Podle Origena je hlavním důvodem čtení Písma tímto hlubokým způsobem to, že to může vést k náhlým náhledům. Vlastně to může docela dobře vést k setkání se vzkříšeným Kristem, Slovem, k opravdu mystické zkušenosti. Toto setkání má bez pochyby hluboký vliv na jednotlivce, a mění to jejich náhled na skutečnost. Pak bychom v hloubi věděli, kdo Ježíš je a jaký je jeho význam pro nás a pro celé lidstvo. To, co čteme nám nejen pomáhá pochopit zásadní povahu Ježíše, ale ozvěna textu také podtrhuje to, co nám brání v poznání své zásadní povahy. Opravdové pochopení Písma tímto způsobem vede ke společenství našeho pravého ‚já‘ a Krista uvnitř.

V Benediktinské tradici následovalo takovéto zacházení s Písmem jasnou stezku. Nejprve bylo lectio. V čase sv. Benedikta to znamenalo naslouchání textu čtenému během bohoslužeb. Jednotliví mniši či mnišky nemuseli umět číst. Poté následovalo meditatio. Tím se myslelo vychutnávání textu jednotlivými lidmi v jejich vlastním čase. Osobní rezonance s textem mohlo vyústit ve spontánní modlitbu oratio a tato zkušenost mohla vést k hluboké tiché modlitbě contemplatio.

Tatáž disciplína je pro nás stejně důležitá jako tomu bylo v dřívějších dobách. Meditace často přivádí k četbě Písma hlubším způsobem a to naopak vede k sebepoznání, poznání Krista a jako důsledek k ještě hlubší, život proměňující modlitbě. V knize ‚Ježíš – niterný učitel‘ říká Laurence Freeman: „Meditací nemyslím pouze dílo čisté modlitby, ale celé životní pole sebepoznání, které pohání.“

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 2, dopis 38