Co je meditace?

Meditace vede ke kontemplativní modlitbě skrze věrné opakování modlitební fráze neboli ‚mantry‘, jak to nazýval John Main. Objevil tento způsob modlitby ve spisech prvotních křesťanů, otců a matek pouště, kteří ve čtvrtém století odešli do pouště Egypta žít autentický křesťanský život založený na Ježíšově nauce. Celý jejich život se otáčel kolem modlitby: „Bez přestání se modlí ten, kdo kombinuje modlitbu s nezbytnými povinnostmi a nezbytné povinnosti s modlitbou. Jedině tak můžeme shledat naplnění příkazu neustálé modlitby proveditelným. Spočívá to v nahlížení celku křesťanského života jako jedné velké modlitby. To, co jsme si zvykli nazývat modlitbou, je pouze její částí.“ (Origenes – O modlitbě)

Fráze či ‚formula‘, kterou doporučoval Jan Kasián zněla: ‚Bože, pospěš mi na pomoc, Pane, pospěš nám pomáhat‘, a dnes se používá v Denní modlitbě církve. John Main ji zjednodušil na jediné slovo: ‚Maranatha‘. Zvolil je, protože je nejstarší křesťanskou modlitbou v aramejštině, v jazyku, kterým mluvil Ježíš. Navíc nemá toto slovo pro nás žádné asociace a tak není palivem pro naši mysl dychtící po neustálém přemýšlení. Věrné a láskyplné opakování tohoto modlitebního slova nás uvádí do klidu těla i mysli, a pomáhá nám vstoupit do onoho ticha přebývajícího uprostřed našeho bytí. Mistr Eckhart, známy mystik čtrnáctého století řekl: ‚Nic nepopisuje Boha tak dobře, jako ticho.‘ Tam, v pravém centru našeho bytí přebývá Kristus a tam vstupujeme do Ježíšovy modlitby. V knize ‚Okamžik Krista‘ píše John Main toto: „Jsme přesvědčeni, že ústředním poselstvím Nového zákona je, že existuje vpravdě pouze jedna modlitba a tou je modlitba Krista. Je to modlitba, která dnem i nocí pokračuje v našich srdcích. Mohu ji popsat jedině jako proud lásky neustále plynoucí mezi Ježíšem a jeho Otcem. Tento proud lásky je Duch svatý.“

Naším prvním cílem je schopnost držet svoji mysl během meditační doby u mantry. To samo o sobě je docela těžké, protože neustále přicházejí myšlenky. Naše mysl miluje odcházení do úletů fantazie, jízdu po silnici paměti, nebo tvoření seznamu úkolů, které po meditaci musíme splnit. Je jen třeba být se sebou trpěliví a jemní. Když zjistíš, že jsi se ztratil ve svých myšlenkách, nesuď se ani nekritizuj, ale jemně řiď svoji mysl zpátky k modlitebnímu slovu. Přijmi to prostě jako přirozené a očekávané. Tvá mysl je jako hravé štěně, pořád chce spíše odbíhat než zůstávat u tebe. Jemně a láskyplně ji povzbuď k návratu.

Pokud to tedy děláš bez pocitu násilí na sobě, pomalu budeš schopen zůstat u mantry bez vědomí roztržitostí. Tvé myšlenky mohou být stále na pozadí, ale spíše jako hudba v supermarketu – ani ji moc nevnímáš. Čím více to budeš praktikovat, tím snadnější to bude a brzy se ti bude zdát, že mantře spíše nasloucháš, než abys ji říkal, a nakonec bude znít ve tvém srdci sama. Pak se tvé tělo a tvá mysl stanou středem tvého bytí v harmonii a pokoji: „Svrchní oblasti mysli jsou nyní v souladu s hlubokým pokojem v jádru našeho bytí. Tytéž harmonické zvuky znějí skrz naskrz naším bytím. V tomto stavu jsme přešli nad myšlenky, nad představy a nad všechny obrazy. Jednoduše odpočíváme se Skutečností, uskutečněnou přítomností samotného Boha přebývajícího v našich srdcích.“ (John Main ‚Slovo do ticha‘)

Kim Nataraja

Z archivu Týdenní nauky, rok 1, dopis 2
přel. Jindřich Kotvrda