Cesta mantry

Zdá se skoro neuvěřitelné až nevěrohodné, že když se poprvé učíme meditaci, může být disciplína říkání toho slovíčka, naší mantry, tak hlubokou duchovní cestou postupně hluboce proměňující náš život. Je to ale tak. Myslete na hořčičné semínko, o kterém Ježíš mluví v evangeliu, které vyroste ve veliký strom a nebeští ptáci přilétají odpočívat v jeho větvích. Mantra je přesně stejná. Je to maličké slovíčko, malé semínko víry, ovšem zakoření nás mimo krátkodobé a pomíjivé… Zakoření nás to v oné věčné skutečnosti, kterou nazýváme Bohem.

Mantra je výrazem naší víry a lásky. Chcete – li, je to svátost ve smyslu vnějšího vyjádření naší vnitřní víry v přítomnost Boha v našich srdcích. V naší meditaci jsou všechny naše pocity víry, lásky, zbožnosti, chvály, díkůvzdání atd obsaženy ve věrném a bezpodmínečném říkání modlitebního slova.

Říkání mantry je cestou modlitby jež nás vede do prostředí ticha a klidu, jednoduchosti, chudoby ducha, úplné a nesobecké pozornosti vůči přítomnosti Svatého Ducha v nás. Je to cesta ticha, klidu, jednoduchosti, závazku, disciplíny, chudoby ducha, opouštění já, víry, oběti, štědrosti a tedy lásky. Cesta „něčeho“ je také cestou „k“ něčemu. Cesta k tichu je cestou ticha. Není divu, že věrnost v říkání mantry vede k rozvoji těchto duchovních znaků našeho života.

Mantra je cestou jež nám během meditace umožní překročit roztržitosti a machinace našeho ega.

Peter Ng v knize zdrojů 'Návrat domů'
z archívu týdenní nauky rok 1, dopis 10
přel. Jindřich Kotvrda