Bůh je v Tichu a v Nyní

Když někdy dosáhneme, byť jen v záblesku, vnitřního ticha, uvědomujeme si Boží přítomnost skrze pocit pokoje a lásky. Budeme muset nechat odejít všechny myšlenky, které nás drží připoutané k minulosti a budoucnosti a dospějeme k Nyní, k přítomnému okamžiku. Jak řekl mistr Eckhart: „Každý, kdo chce být citlivý vůči Nejvyšší Pravdě… si musí být vědom nikoli ‚před‘ ani ‚potom‘, nesmí být držen svými dosaženými úspěchy, nesmí být ovlivněn nějakou myšlenkou kterou pochopil, nevinný a svobodný…. Existuje pouze jedno Nyní. Podívejte!‘

‚Život v přítomném okamžiku‘ se mnohým z nás dnes zdá jako rada od ‚New Age‘. Mnozí o tomto způsobu bytí slyšeli z knih jako ‚Síla přítomného okamžiku‘ od Eckharta Tolle. Není to však ‚New Age‘, ale velmi stará nauka mnoha hlavních náboženství a tradic moudrosti. Nauka Johna Maina o meditaci se svojí radou opustit myšlenky a obrazy a věnovat pozornost zaměřenou jedním směrem ke svému modlitebnímu slovu uvádějícímu do vnitřního ticha a tedy setrvávání v přítomném okamžiku je dobře zavedenou disciplínou pocházející od pouštních otců a matek zakládajících svůj modlitební života na Ježíšově nauce. Myšlenky, které při meditaci/modlitbě opouštíme, jsou ‚úzkostné myšlenky‘ ohledně budoucnosti nebo úzkosti pocházející z minulosti, jež vlastně přítomný okamžik zatemňují. Poslyšte, co říká Ježíš v Mt 6,25: „Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?“ Jedině skrze opuštění svých myšlenek můžeme dosáhnout bodu, kde se lidský běžný čas a Božská bezčasovost protínají, jak to nádherně T S Eliot vyjadřuje ve sbírce ‚Čtyři kvartety‘:

„Lidská zvědavost prozkoumává minulost a budoucnost
A té dimenze se drží zuby nehty. Zachytit ovšem ten bod protínání mimočasového s časem je zaměstnáním světců

Pro většinu z nás existuje neočekávaná chvíle, chvíle v čase i mimo čas.
Hudba slyšená tak hluboko
že vůbec slyšená není, ty jsi však hudbou
zatímco hudba trvá.

Jsou to jen náznaky a odhady,
náznaky následované odhady,
a zbytek je modlitbou,
zachováváním, disciplínou, myšlenkou a činností.
A správnou činností je svoboda od minulosti i budoucnosti.“

Sv. Augustin také uvažoval nad otázkou o významu času ve ‚Vyznání‘ (Kniha XI 17):
„Co je tedy čas?….. A co minulost a budoucnost?: V jakém smyslu mají skutečné bytí pokud už neexistuje minulost a budoucnost ještě neexistuje? Co se týká současnosti, pokud by tato byla vždy přítomná a nikdy nesklouzávala do minulosti, nebyl by to vůbec čas; byla by to věčnost.“ O kousek dále ve stejné kapitole přichází k závěru: „Čas má tři způsoby nebo časy: přítomnost věcí minulých, přítomnost věcí přítomných a přítomnost věcí budoucích… paměť...pozornost...očekávání.“

A tak je vším pouze Nyní, přítomný okamžik. Právě naše myšlenky rozdělují čas na minulost a budoucnost, zatemňujíce přítomný okamžik a tím i Božskou Skutečnost. Nejen Ježíš a poustevníci pouště, ale křesťanští mystikové všech dob zdůrazňují důležitost spojení mezi přítomným okamžikem a přítomností Boha. Již jsme slyšeli slova Mistra Eckharta vycházející z jeho vlastní duchovní zkušenosti. Důležitost propojení mezi přítomným okamžikem a Boží skutečností která je Láskou, je v modlitbě Bernarda z Clairvaux velmi zřetelná: „Otče, pomoz mi poznat, že nyní je věčnost a že existuje pouze rozměr nyní v níž se probouzíme vůči Tvé neuhasitelné lásce která mě nenechá odejít. Strhni ze mne všechna další vyhýbání se a odkládání, abych právě nyní mohl odevzdat svoje srdce tobě.“

Být v přítomném okamžiku není důležité pouze pro modlitbu, ale také v každodenním životě. Vietnamský buddhistický učitel Thich Nhat Hahn vyzdvihuje důležitost udržení pozornosti na přítomný okamžik ve všem, co děláme. Aby to dokreslil, cituje Tolstého příběh o králi: ‚Král požádal mudrce o odpovědi na tři otázky: „Který je ten nejlepší čas něco udělat? Kdo jsou nejdůležitější lidé, se kterými to udělat? Co je nejdůležitější dělat v každé době‘? Odpověď, kterou dostal byla zřejmě pro lidi naší doby zvláště nečekaná: ‚Nejdůležitějším časem je nyní; nejdůležitějším člověkem je vždy ten, se kterým jsi právě teď; nejdůležitější je učinit šťastným člověka který stojí po tvém boku.‘ Láska k druhým a k Bohu se stává možnou, protože věnováním pozornosti vstupujeme do vnitřního ticha a potkáváme svoje pravé já, Boží jiskru.

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda