Božská skutečnost

Bede Griffiths nazval Johna Maina „nejdůležitějším duchovním vůdcem dnešní církve“. Toto vyznamenání se netýká pouze jeho nauky o meditaci“, ale také jeho zásadní teologie, jež podporuje tento způsob modlitby. Jeho teologie rezonuje s teologií křesťanských pouštních otců a matek 4. století našeho letopočtu a celkově s ranými křesťany. Dokonce bych řekla, že by se perfektně hodil k tehdejším mnichům, zvláště Evagriovi, hlavnímu učiteli Jana Kasiána.

Všechny koncepty o Bohu pro Johna Maina a rané křesťany vyvstaly z jejich zkušenosti modlitby. Shrnuje to Evagrius z Pontu, jeden z nejdůležitějších pouštních otců 4. století našeho letopočtu: „Teologem je ten, kdo se modlí a kdo se modlí je teologem.“ Jak Boha zakoušeli? Ústřední postavou raného křesťanství je Klement z Alexandrie (150-215), který to vyjádřil takto: Bůh je „mimo jakoukoli řeč, mimo jakýkoli koncept, mimo jakoukoli myšlenku“, a když se cítil zavázán dát této zkušenosti jméno, nejlepším popisem, který mohl dát je: „Pojem čistého bytí je nejblíže, kam můžeme k Bohu přijít.“

John Main s těmito výroky plně souhlasil: „Víme, že Boha nelze analyzovat. Víme, že s konečnou myslí nemůžeme pochopit nekonečnost Boha“. I on vnímal Boha jako „přítomné bytí“, jako „základ našeho bytí“, „energii, která je láskou… Bůh je, Bůh je láska, Bůh je nyní.“

Jak vnímali vztah mezi Bohem a lidstvem? Jasně je to vyjádřeno Origenem (186-255), nástupcem Klementovým jako ředitele katechetické školy v Alexandrii: „Každá duchovní bytost je od přirozenosti Božím chrámem stvořeným pro přijetí Boží slávy do sebe.“ Šel dále a zdůraznil: „Muži a ženy jsou stvořeni k ‚Božímu obrazu‘ a povoláním člověka je zjevovat ‚Boží podobu‘ naším způsobem života.“ John Main to vyslovil takto: „Ježíš poslal svého Ducha aby v nás přebýval, a všechny nás učinil chrámy svatosti: Bůh sám přebývá v nás.“ Dále zdůrazňuje, že „Bůh je kořenem, ze kterého jsme vypučeli… Jsme stvořeni k jeho obrazu, sdílíme jeho hodnotu a důstojnost dětí Božích… Víme, že jsme a že jsme v Bohu a že v něm objevujeme svoji zásadní identitu a jedinečný význam…. víme, že máme podíl na Boží přirozenosti.“

Pro rané křesťany a Johna Maina modlitba znamenala znovu-vstoupení do Božího života: „Naše každodenní meditace není ničím menším, než návratem k tomuto zřídlu života, kde se náš duch plně ponořuje do Božího Ducha, plně žijícího jeho životem, plně milujícím jeho láskou.“

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 3, dopis 1