Podstatnou vlastností pravé meditace, kontemplativní modlitby, je odevzdání. Je to otázka zřeknutí se myšlenek, představ a obrazů. Když to děláme, necháváme odejít minulost a budoucnost, vzpomínky jež nás tvarovaly, naše naděje, touhy a strachy, formující naši budoucnost. Meditace, opakování našeho modlitebního slova, vytváří návyk setrvávání v přítomném okamžiku, a to ovlivňuje každodenní život. Vidíme lidi a situace tak, jak jsou, a nikoli přes prizma svého podmínění a potřeb přežití. Čím více meditujeme, tím jsme schopnější to dělat, a tím více nás důraz naší pozornosti posunuje od našich vlastních potřeb přežití ke starosti o přežití druhých a našeho okolí. Jsme schopni odevzdat svoji egocentrickou vůli a odevzdat se opravdově onomu 'Buď vůle Tvá.'
Častěji také obdržíme záblesky jiné skutečnosti, skutečnosti pokoje a lásky, která nás povzbuzuje k vytrvalosti, navzdory všem potížím našich dominujících myšlenek. V Písmu je tato jiná skutečnost Ježíšem popsána jako 'Království'. Vstup do 'Království' byl posledním cílem pouštních otců a matek, na jejichž příkladu zakládáme svoji cestu modlitby. Jejich bezprostředním cílem byla 'čistota srdce'. Thomas Merton vyjadřuje tento stav takto: „To, co nejvíce otcové hledali, bylo jejich vlastní pravé já v Kristu. Aby to mohli uskutečnit, museli se úplně zříci falešného, formálního já, vytvářeného sociálním nutkáním ve 'světě'. Jejich mottem byla rada sv. Pavla: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli...“ (Řím 12,2) Pokaždé, když necháváme odejít svoje myšlenky a obrazy, pokaždé, když nenásledujeme jednu ze svých sobeckých tužeb, pokračujeme jako poustevníci v poušti po cestě ke 'Království'.
Co je ale 'Království'? V Písmu se Ježíš snaží ukázat nám v mnoha podobenstvích vícero vrstev pravého významu 'Království'. Nedává nám jednu odpověď: je obtížné vyjádřit pociťovanou, prožívanou pravdu pouze slovy. Pouze tuto skutečnost naznačuje: potřebujeme ji pro sebe odhalit. Nemůžeme z toho udělat intelektuální pátrání – doktorát PhD ve významu Království. Skrze zážitek ticha čisté modlitby však odhalujeme, že všechny ty různé popisy, které Ježíš podává, jsou stranami jednoho diamantu – všepronikající energie lásky, soucitu a odpuštění. Laurence Freeman popisuje důsledky 'Království' pro nás v knize Ježíš, vnitřní učitel: „Tam, kde je mezi námi Království, tam není ani nenávist, ani soutěživost, ani tam nejsou žádné zdroje rozdělení. Tam, kde je Království v nás, tam naše přirozenost zahnala veškerou neznalost sebe sama a nastolila harmonii a integraci mezi vědomím a nevědomím. Jsme pak svobodní jednat v souladu se svojí základní dobrotou: jako obraz a podobenství Boha, kterými jsme.“
Kim Nataraja