Aktivní a kontemplativní život v Origenově mystické teologii

Jak vysvětluji ve svém úvodu do kapitoly o Origenovi v knize Cesta k srdci: „Origenes byl původem z Alexandrie, vysoce vzdělán v řecké, židovské a křesťanské moudrosti. V mladém věku 17 let jej biskup Demetrios z Alexandrie ustanovil hlavou katechetické školy a nástupcem Klementa. Byl vyjímečně nadaným vědcem, obdarovaným učitelem a prvním, kdo ve svém spisu 'O prvních základech' podal systematickou a hlubokou křesťanskou teorii vesmíru jako odpověď na gnostickou teologii a kosmologii. Plně to založil na alegorické a mystické četbě Písma. Pravděpodobně to bylo napsáno jako odpověď na otázky přemýšlivých a vzdělaných studentů katechetické školy, kteří se snažili pochopit křesťanské učení na pozadí Platónské, stoické a gnostické filozofie.“

Příští týden bych ráda prozkoumala jeho způsob užití Písma, ale tento týden bych ráda pokračovala v diskuzi o dvou stránkách naší přirozenosti: jedna je v kontaktu s materiální skutečností a druhá je v kontaktu s duchovní skutečností, jak to vidíme v pravoslavné tradici. Biskup Kallistos Ware vysvětluje: „Origenes nám poskytuje mapu křesťanského života, která zůstává na křesťanském východě klasickou. Udělal dvojitý kontrast mezi 'praxí' a 'teorií', mezi aktivním a kontemplativním životem. Toto rozlišení jde zpět minimálně k Aristotelovi a jistě se nachází ve Filónovi a Klementovi. Je důležité zjistit, jakým způsobem jsou tyto pojmy používány v pramenech křesťanského východu. Na moderním západě, když mluvíme o aktivním a kontemplativním životě, obvykle myslíme na vnější stav lidí. Aktivní život znamená život ve světě, život sociálního pracovníka nebo misionáře či učitele. Týká se to lidí patřících k aktivnímu řeholnímu řádu. V moderním užití znamená kontemplativní život život v uzavřené řeholní komunitě, kde se člověk daruje spíše modlitbě než službě navenek.
V řeckých otcích ovšem tyto pojmy neoznačují vnější situace, ale vnitřní rozvoj. Aktivní život znamená zápas o získání ctností a vykořenění neřestí, zatímco kontemplativní život znamená vidění Boha. Často se může stát, že někdo žijící v uzavřené řeholní komunitě, ba i poustevník, je stále v první fázi aktivního života. Na druhé straně je možné, že laik oddaný životu služby ve světě může být ve druhém stadiu, může být pravým kontemplativním člověkem.

Například ve výrocích pouštěních otců slyšíme, že k Abba Antonínovi přišel hlas, který mu říkal: „Ve městě je člověk, který je tak svatý jako ty, laik, lékař, který dává všechny peníze na záchranu chudých, a po celý den zpívá s anděly třikrát svatý hymnus.“ Pokud po celý den zpíváte hymnus, jste jistě kontemplativním člověkem, ale tady se to říká o komsi uprostřed města, s velmi náročným povoláním. A přece je na úrovni velkého Antonína, otce mnichů. Tato dvě stadia spojuje Origenes s postavami Marie a Marty v Lk 10. Marta v aktivním životě, zaměstnaná mnoha věcmi a Marie je tou, která se soustřeďuje na jedinou věc, která je třeba.“
Úryvek z „Cesta k srdci“ – Křesťanská kontemplace během staletí – ilustrovaný průvodce.

Editor: Kim Nataraja