Společenství

Fascinuje mě, jak v posledních letech věda pečlivými experimenty potvrzuje to, co lidé na duchovní stezce znají z osobní zkušenosti. Mluvila jsem o důležitosti společenství a jak nás na naší cestě podporuje meditační skupina. Následující experiment dokázal, že to platí ve více směrech: skupina františkánských řeholnic byla během modlitby připojena k přístroji měřícímu mozkové vlny. I když měl nejprve každý jednotlivec vlastní vzorec mozkových vln, po asi deseti minutách modlitby byly vzorce mozkových vln stejné. 

To hraje nevyhnutelnou roli v našich skupinách. Meditující mi často říkají, že zvláště zpočátku je pro ně meditace v týdně se scházející skupině jednodušší, než když jsou sami doma. Zmíněný experiment objektivně dokazuje, že se navzájem podporujeme a upevňujeme. A navíc jsme všichni během doby meditace všichni naladěni na stejnou vlnovou délku – slovy křesťanů - vlnovou délku Ducha. Už víme, že Duch, který je v našem nejhlubším středu, sjednocuje naše vlastní bytí a sjednocuje nás všechny, jak říká John Main v knize Present Christ: „i náš vlastní střed, naše objektivizující vědomí je sjednoceno. To vše, proces 'sjednocení,' je dílem Ducha.“ 

Protože v normálním životě žijeme z 'ega', vidíme pouze oddělení a nevidíme za tím jednotu a vzájemné propojení. Zapomínáme, jak mnoho jsme propojeni. Meditace tak plní zásadní úlohu ve změně našeho vědomí, našeho uvědomování. Skrze meditaci, skrze společnou modlitbu „zakoušíme, že základním stavem lidstva, muže a ženy není oddělení, ale společenství, společné bytí s Bohem Láskou a podle Boha – Lásky: „V přímém společenství 'bytí s' znamená bytí v lásce“. (John Main – The Present Christ) Jak jiný by byl náš svět, kdybychom si byli vědomi své základní jednoty!

Do určité míry víme, nakolik nás druzí ovlivňují – rodiče se vždy zajímají o vliv přátel na myšlení a chování jejich dětí; mluvíme o důležitosti přátel stejně smýšlejících. V článku nazvaném Malé systémy neuronů v časopise Scientific American představuje Eric Kandel svoje zjištění: „I během jednoduchých sociálních zážitků, jako například když spolu mluví dva lidé, může mít činnost neuronového systému mozku jednoho člověka přímý a trvalý dopad na proměnná synaptická spojení v mozku druhého.“ 

V tichu, ve středu naší bytosti, na základě své zkušenosti objevujeme důvěrnou, láskyplnouzkušenost vztahu, společenství, vlastně opravdového významu víry. Laurence Freeman říká ve své poslední knize First Sight – The Experience of Faith: „Společenství – podobně jako manželství – je důsledkem víry.“ 

Kim Nataraja