První týden Adventu 2021

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše osvobození. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás ten den nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli vše, co se má stát, snést a stanout s důvěrou před Synem člověka.“

Nemluvě o všem ostatním, evangelia jsou velkým uměleckým dílem, přesněji řečeno vrcholným duchovním uměleckým dílem. Jako všechno umění odrážejí to, co my lidé cítíme, a osvětlují tyto city pronikavým porozuměním. Máme pocit, že nás znaly ještě před tím, než jsme je začali číst. Přinášejí do našeho vědomí to, co normálně zůstává na pomezí nevysloveného a nepředstavovaného. Když jim pozorně nasloucháme, zviditelňují neviditelné. Ale dosahují toho v součinnosti s naší interpretací. Nepoužívají kouzla a nezacházejí s námi jako s dětmi. Pokud se omezíme na jejich doslovné znění, unikne nám příležitost nahlédnout za stínítko a „uzřít noční vidění“ (Daniel 7, 13). Využijme následujících čtyř týdnů, abychom zdroj moudrosti, který nazýváme evangeliem, nově a důvěrně poznali.

Na začátku Adventu, období věnovanému starověké liturgické moudrosti, která nás má připravit na oslavu Vánoc, je nám nejprve nabídnuta série apokalyptických proroctví. Dnes zažíváme, jak vypadají temné vyhlídky ve vztahu k předpovědím změny klimatu, finanční korupci, válkám a tragédiím, které postihují rodiny utečenců bezohledně využívaných politiky a převaděči. Nicméně Ježíšova slova z evangelia pro první adventní neděli, která se týkají posledního soudu, jsou přece jenom hrůzostrašná. Mnoho křesťanů je považuje za předpovědi (předpovědi se liší od proroctví) a berou je doslovně. Dělají to navzdory faktu, že Ježíš, hovořící jako vrchol posloupnosti biblických proroků, odkazuje na věci, které se stávají ve všech dobách. Poslechněte si dnešní zprávy.

A přece tato proroctví nejsou senzacechtivá a nakonec ani nenahánějí strach. Místo toho zahrnují pokyn, abychom byli bdělí, pozorní, abychom odmítli nestřídmost škodlivého rozptylování tím, že objevíme skrytou ale stále přítomnou skutečnost neustálé modlitby. Pohled směřujme dovnitř, ne k obloze. Buďme přítomní v přítomnosti, která je, místo toho, abychom si představovali zítřek.

Cesta evangelia není žít roztřeseni a ve strachu. Jde o to poznat, kdy jsme manipulováni strachem vznikajícím v našem nevědomí nebo vyvolávaném médii, a vybrat si místo toho cestu „osvobození“. Jejím vrcholem je vysvobození ze strachu z konce. Dovolte mi pro každý týden Adventu navrhnout jednu dovednost. Tento týden bychom se mohli učit uchránit své srdce a svou mysl od strachu a od jeho ovoce, odhalit je a svobodně si nad nimi zatancovat.

S láskou Laurence Freeman