Jan 5, 1-16
„Chceš být uzdraven?“
Trochu statistiky o Ježíšovi. Z rozboru evangelií víme, že položil 307 otázek. Dostal 183 otázek, z nichž odpověděl na 3.
Jedním ze zřejmých a skličujících aspektů současné veřejné diskuse je nový standard v politice: politici hodně hovoří, ale nic neříkají. Umění neodpovědět na otázku je nepostradatelné pro dnešní politické působení. Není proto divu, že lidé přestávají politikům důvěřovat.
Naši důvěru v Ježíšovu autoritu a integritu naproti tomu prohlubuje jeho odmítnutí odpovědět na většinu otázek. Mnoho z položených otázek byly pasti. I když na ně neodpověděl, reagoval na ně a uváděl je na pravou míru tím, že vyprávěl nějaký příběh. Poctivá fikce, jakou jsou například podobenství, nám pomůže dostat se k pravdě příměji než pomoci ‚faktických‘ odpovědí. V některých situacích jednoduše mlčel a odmítal se nechat zatáhnout do bludiště slov; v těchto případech jeho mlčení prostě poukazovalo na falešnost otázek, aby odkrylo hloubku pravdy.
On totiž učil více kladením otázek než dáváním odpovědí. Tento způsob zvýrazňuje rozdíl mezi kontrastujícími motivacemi učitele na jedné straně a strážce ortodoxnosti přesvědčení na straně druhé. Učitel je hnán chutí probudit ve studentovi přímé poznání. Pouhé stáhnutí si informací nebo odpovědí nevede k pochopení, jakkoliv dobře jsou reprodukovány.
Jednou jsem pročítal slohovou práci jedné studentky. Její angličtina byla slabá, ale snažil jsem se si toho nevšímat a porozumět tomu, co se pokoušela vyjádřit. A náhle se objevil úryvek psaný dokonalou angličtinou. Za chvíli úroveň jazyku opět poklesla – zcela zřejmý případ plagiátorství. Ale v jejím zápase s jazykem bylo více pravdy než v nepoctivosti převzatého textu. Politika, náboženství, medicínské diskuse, všechna lidská komunikace narušují důvěru tím, že se schovávají za slova.
Proč otázky probouzejí přímé porozumění lépe než odpovědi? Protože nás vedou k přijetí osobní odpovědnosti, k uplatňování celistvosti a k pokoře. V tomto stavu mysli hledaná odpověď může, i když zní ‚nevím‘, přinést odhalení nebo průlomové zjištění. Stáváme se součástí společenství, které se učí, stáváme se učedníky, kteří vidí, že každá odpověď, ať je jakkoliv správná, je pouze krokem na cestě, a ne ještě cílovou stanicí.
Otázka ‘chceš být uzdraven?’ je upřímná. Nevěnuje pozornost tomu, kdo otázku klade, ale té druhé osobě, což vždy otevírá dveře pravdě.
Laurence Freeman, OSB