Matouš 20, 17-28
„Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. Tak to ale mezi vámi nebude.”
V evangeliu je imaginace. Evangelium nám předkládá novou, neobvyklou vizi humanity a společnosti. (Pokud nás poněkud nepřekvapila, tak jsme si ji zřejmě moc nepředstavovali.) Vyvádí nás z míry, protože, ačkoliv se jeví jako zcela správná, její realizace se zdá vysoce nepravděpodobná. Ale přes její nepravděpodobnost, pokud ji odmítneme, sami sebe snižujeme. To nemyslíte vážně! Svět, ve kterém ti, kteří mají moc, jednají jako služebníci, ve kterém vládne láska, a ne neovladatelná touha po moci! Kromě jiného, je Postní doba příležitostí pro nás všechny, abychom zkontrolovali, jakým způsobem používáme moc, kterou disponujeme, a abychom přezkoumali náš smysl pro službu těm, kteří žádnou moc nemají.
Na této úrovni si nemůžeme začít něco představovat, pokud nás nezarazí hranice toho, co můžeme vnímat a chápat. Náboženství má tomuto napomáhat. Má před nás klást otázky, ne nám napěchovat do hlavy odpovědi. Právě proto velcí náboženští géniové měli mimořádné nadání pro jednoduché vyjádření, nad kterým zalapáme po dechu, spíše než abychom jenom vítězně zajásali. Vezměme si jako příklad podobenství o Království.
Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole. Dvacet sedm jednoduchých slov, která popisují jasnou posloupnost událostí, které mohou zabrat skupině inteligentních lidí celé hodiny, aby se k tomu příští den opět vrátili. Interpretovat mnoho významů v jednotlivých částech tohoto úryvku znamená vystavit se jejich vlivu a, v případě ochoty, poznat lépe sebe sama. Proč ten člověk znovu zakopal poklad? (Aby o tom ostatní nevěděli. Aby byl v bezpečí. Protože patřil k tomu poli. Protože chtěl, aby si to i ostatní užili. Protože bylo potřeba, aby tam rostl.) Proč cítil takovou radost? Proč ta radost vedla k lehkovážnosti, že vše prodal? Co znamená ‚koupit‘ pole? Jsou některé odpovědi správné a jiné ne? Jsou některé správnější než jiné?
Po ranní meditaci vykročíme do světa s otevřenou myslí, ne abychom mu vnucovali naše přednastavené odpovědi na každou situaci a rezolutně obraceli ostatní na naše stanoviska, ale abychom hledali pravdu s otevřenou duchovní inteligencí. Večer, již více vnitřně neuspořádaní než ráno, si sedneme a pustíme se do úklidu našeho vnitřního prostoru, přičemž se neomezíme jenom na vyhodnocení dne jako dobrého nebo špatného, ale pokusíme se najít jeho smysl. Tímto rytmem obnovujeme sílu imaginace, zatímco držíme na uzdě neustálou tendenci naší fantazie svést nás z cesty.
Laurence Freeman, OSB