Sobota 4. týdne doby postní

Jednou jsem navštívil muže v nemocnici, který vzal nůž na svou ženu a dítě, když mu řekla, že ho opouští. V nepříčetném stavu pak nůž otočil proti sobě. Když jsem ho uviděl, byl klidnější, ale v nesmírném vnitřním utrpení a naprosto bez vnímání důvodů, které ho vedli k jeho smutnému a lítostnému stavu.

Řekl mi, že byl naprosto překvapen a nepřipraven na to, co mu řekla manželka. Trval na tom, že po celou dobu jejich manželství byli zamilovaní stejně jako na začátku jejich vztahu. A tvrdil, že nikdy neměli žádný druh neshody, ale vždy byli ve shodě a oddáni jeden druhému.

Vnímání může být hroznou věcí, je-li falešné, a pokud cokoli, co to zpochybňuje a světonázor podporuje, je za každou cenu popřeno. Občas odmítání zůstává spolučinitelem ve skupině či v manželství po dlouhou dobu. Když se to stane neudržitelné, něco (nebo někdo, jako tato žena ubohého muže) ztratí nervy. Pak naakumulovaná síla vlastních iluzí roztříští mysl a zaplaví všechny naše pocity jako jed. Jedním z velkých popisů takového jevu v literatuře, je Emma od Jane Austenové. V románu je to vlastně komedie: to znamená, že to skončí šťastně a každý si vezme tu správnou osobu. Ale, jako v mnoho komediích, i zde se čelí temné straně zkušenosti a jejímu velkému utrpení.

V pár okamžicích, na konci příběhu, si Emma, mladá žena, uvědomuje, jak byla hloupá, arogantní a naprosto nevnímavá. Tápala bezradně ve zmatku všeho, co se na ni za posledních pár hodin nahrnulo. Každý okamžik jí přinesl čerstvé překvapení a každé překvapení nevyhnutelně znamenalo další pokoření. --Jak se v tom všem vyznat? Jak prohlédnout a zprostit se omylů, do nichž se sama uvrhla a v nichž žila! --Těch chyb, jichž se dopouštěla v zaslepenosti vlastní hlavy i srdce! … pár minut seděla nehybně a mlčky uvažovala. A těch pár minut stačilo, aby se vyznala ve vlastním srdci. U ní stačilo, aby pojala podezření, a pak už její bystrý rozum rychle postupoval dál. Přiblížila se k pravdě --pochopila ji --a uznala. (kap.47)

Je nemožné necítit soucit s někým, když závoj iluze, za kterým se skrýval, byl odstraněn. Je to násilné překvapení a násilí je často, jak se to stalo onomu muži, obráceno buď jedním směrem nebo druhým - proti sobě. Přátelé nejsou nikdy důležitější, než právě v takový čas hanby a vhledu do špatného vnímání.

Negativní překvapení a utrpení ze zbavení se iluzí je zrcadlovým obrazem toho, co se děje, když se na nás vřítí realita, a my jsme překvapeni radostí a naplněni potěšením. To může být rovněž bolestivé, ale na cestě růstu, jako uvědomění si toho, že váš život byl převrácen vzhůru nohama a z vnitřku ven, láskou.

Zdá se, že písek v přesýpacích hodinách (další špatné vnímání) běží rychleji ke konci hodiny. Našich čtyřicet dnů pomalu dochází. Ale cokoli, u čeho jsme se zbavili iluzí, nás připravuje na Velikonoce a na největší překvapení vůbec.