Popeleční středa

Matouš 6, 1- 6 a 16 -18

Nedávno jsem se vrátil ze Svaté země, kde jsem byl se skupinou kontemplativních poutníků z mnoha zemí světa. Vyjadřovali svou víru různými způsoby, ale byli sjednoceni společným základem, který poskytovala Svatá země, ale ještě více společným základem bytí, kterého jsme se společně dotkli v tichu našich každodenních meditací.

Izrael je malá intenzivní země s velkou rozmanitostí krajiny – pouště, zelené kopce, vinice – jako s rozmanitostí náboženských a politických názorů. Od počátku historie to bylo místo prudkých svárů. Cítil jsem, že pokud by kdy došlo k vyřešení jeho konfliktů, pak by se rozdělený Jeruzalém – kde král David postavil chrám, Ježíš umřel a vstal z mrtvých a Mohamed vystoupil do nebe – okamžitě stal Novým Jeruzalémem, který je popisován v knize Zjevení. Jsme v ní ujišťováni, že v tomto proměněném místě již nebude potřeba chrámu nebo náboženských aktivit, protože Bůh bude vše ve všem. ‚Mír Jeruzalému‘ by uvedl ve skutečnost mír světa, přeměnu mečů v radlice, jak si představoval Izaiáš, že se jednoho dne stane. Než se tak stane, musí se každý z nás rozhodnout, jestli bude pracovat pro mír nebo jestli bude zvyšovat míru rozdělení a násilí.

Tuto svou volbu můžeme obnovovat denní praxí v Postní době. To, že chceme být mírumilovní, neděláme na globální úrovni, ale osobně, ne vnějšími akcemi, ale vnitřní prací. Jak řekl Ježíš, měla by to být práce neokázalá a „skrytá“, aby ego nemělo příležitost se na ni zavěsit. Cokoliv „děláme pro Postní dobu“, je známkou synergie mezi vnitřním a vnějším rozměrem skutečnosti. Osobně i kolektivně jsme mikrokosmem. Takoví jací jsme my, bude i náš svět. Jste-li pokojní, budete vytvářet pokoj. Můžete se vzdát alkoholu nebo sladkostí nebo Netflixu nebo drbů nebo kouknutí se do svého mobilu před ranní meditací. Můžete udělat dvě meditační sezení pevnými součástmi svého dne nebo přidat krátkou polední meditaci nebo navíc k těmto úvahám připojit čtení z Písma nebo si vybrat jako společníka pro následujících čtyřicet dnů nějakou knihu (‚Tušení Boha (Sensing God)‘, která je určena pro rozvíjení meditace v Postní době, by nemusela být tou nejhorší volbou). Vytrvalost a stálost mají úžasný vliv na stav naší mysli a podporují harmonii toho vnitřního a vnějšího; a protože nejsme dokonalí a nejsme stroje, vytrvalost v sobě obnáší i to, že znovu začínáme, když selžeme.

Tyto postní praxe se stále více stávají zdrojem míru a radosti, když se je snažíme věrně dodržovat. Vlastně patří mezi jednoduchá a volně dostupná životní potěšení – nejsou ani zátěží, ani nudou. S jejich pomocí se v Postní době upomínáme na ctnosti, které jsou v naší kultuře často snižovány a vysmívány – umírněnost, sebeovládání, opakování, respektování našich omezení. Jsou součástí univerzální kontemplativní moudrosti, jak můžeme číst u Tao te t‘inga: Jednoduchost, trpělivost a soucit jsou vaše největší poklady. Jednoduchostí v činnostech i myšlenkách se vracíte ke zdroji bytí. Trpělivostí s přáteli i nepřáteli jste ve shodě s tím, jak věci jsou. Soucitem k sobě smiřujete všechny bytosti světa.

Něčeho se vzdát a něco udělat navíc. To je jádrem zdravého cvičení, které se v duchovním slovníku nazývá askeze. Ovoce Postu se neprojeví, pokud se je budete snažit vynutit nebo o něm pouze přemýšlet. Vyraší, pokvete a spadne decentně, překvapivě, a proto krásně. Je to krásné období. Doufám, že tyto úvahy vám pomůžou si je užít.

Laurence Freeman, OSB