Lukáš 6,36-38
Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.
Včera jsme uvažovali nad fyzickou proměnou, která doprovází hlubokou duchovní skutečnost. Ta má větší význam než houstnutí šedé mozkové hmoty, jehož si všimli vědci při zkoumání pravidelně meditujících. Evangelium toto přelévání duchovního do fyzického spojuje s milosrdenstvím -‘buďte milosrdní jako je Bůh milosrdný‘. To je to, co vyvolává přetékání. Nic to nemůže překroutit více než ‚evangelium prosperity‘, evangelium odměn a trestů, které dnes svádí tolik lidí, protože je spojené s prospěchářstvím finanční transakce. (‚Pošlete dar kazateli a Bůh vám to vrátí dvakrát.‘)
Kdysi jsem navštívil domov pro umírající Matky Terezy v Kalkatě. Všechna lůžka byla obsazena a přebytek trpících jedinců pokrýval podlahy. Misionářky lásky dbají na soucitný, ale také výkonný a bezvadně čistý provoz. Jedna z nich mě energicky požádala, abych udělil požehnání osobě, jejíž velmi drobné tělo, těžko říct jestli mužské nebo ženské, leželo na zemi zády k nám. Když jsem si klekl, uviděl jsem neuvěřitelně vyzáblého mladého muže a podle jeho nehybnosti jsem usoudil, že už je mrtvý. Dotknul jsem se jeho ramene a vyděsil jsem se, když se ke mně s překvapující rychlostí otočil. Pozvedl se na své tenké paži a pohleděl na mě široce otevřenýma očima naplněnýma blažeností. Trochu jsem si na chvíli pomyslil, že jsem ho vyrušil z něčeho, o čem kontemploval. Ale on byl nevyrušitelný. Byl jsem to já, kdo byl požehnán, když jeho pohled pronikl zdmi našich odlišných identit a já jsem se na okamžik stal součástí jeho vidění.
Svatý Augustin řekl, že vidět Boha, což je cílem lidského údělu, neznamená pozorovat Boha z velké vzdálenosti jako oddělenou bytost. Toto zobrazení vidíme na mnoha starých obrazech, na kterých se lidská společnost napodobuje v nebi, kde majetní sedí vepředu na nejlepších místech a zbytek s klesající důležitostí za nimi. Místo toho, jak říká Augustin, vizí je obrácení se k sobě navzájem a pohled do očí toho druhého, kde můžeme vidět Boha. To v nás vyvolá dokonalé štěstí, které ten druhý lépe vnímá a chápe, protože vidí, jak se zrcadlí v našem pohledu. To jej naplní větší blažeností, která zase zvětšuje naše štěstí – a tak bez ustání.
‘Dávání’ v citovaném úryvku nahoře je nekvantifikovatelné. Snaha o kvantifikaci znamená nezdar. Ale úměrnost je skutečná. Čím více dáváme, tím více dostáváme, až sjedeme po vodopádu v přívalu radosti. Trvá to do té doby, než se začneme divit, jak dlouho to bude trvat a že bychom to mohli ztratit.
Milosrdenství, stejně jako dobro, není odměněno. Ono uvolňuje odměnu a je odměnou samo o sobě, rozkvětem v neomezené velkorysosti. Začíná vzájemným pohledem a jde vpřed v nekonečné zpětné vazbě.
Možná postní praxe pro dnešek by mohla být: navažte a beze strachu udržujte oční kontakt.
Laurence Freeman, OSB