Pátek ve čtvrtém týdnu postní doby

Jan 7, 1-30

… ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě poslal.

V dlouhodobém posunu k sebeuvědomění, došly lidské bytosti k poznání různých úrovní vědomí. Zdá se, že psi sní, ale nezdá se, že by se zajímali o rozdíl mezi stavy bdění a snění. Naše povědomí o různých druzích znalostí a fungování mysli vzrostlo. Jestli nás tento vývoj v oblasti vědomí učinil lepšími než psy nebo jestli si uvědomujeme, co to znamená, je jiná otázka.

Možná bychom měli udělat dva kroky vpřed a jeden zpátky. Myslím, že bychom si, tak jak roste naše sebeuvědomování, měli jasně připomenout rozdíly mezi úrovněmi vědomí. Pro nás a pro naše vztahy je důležité rozlišovat mezi snem a skutečností. V kultuře nasycené medii, kdy se snadno stáváme závislými na našich přístrojích a připravujeme se dokonce i o přirozené úrovně míru - natož o Boží pokoj přesahující všechno chápání – je pro nás klíčové, abychom nezapomněli na to, že existuje úroveň čistého vědomí. Proto každý den ‚odcházíme do pouště‘, abychom uskutečnili práci ticha. „Když se vzdáme“, jak v pátém století řekl Jan Kasián, „všeho bohatství myšlenek a představ“, nalezneme královskou cestu k chudobě ducha: nezávislost a schopnost užívat a rozumět bez přivlastňování a z něho pramenících iluzí. To je význam Postní doby a každodenních meditací.

Sokrates vyprávěl o učenci, který kdysi nabídl egyptskému králi báječný nový vynález, který nazval psaní. Tvrdil, že to rozšíří lidskou paměť: ‚můj objev dává recept na paměť a moudrost‘. Ale král byl příliš chytrý na to, aby se ihned upsal tomuto báječnému novému mediu. Učinil závěr, že vynález bude mít opačný účinek, protože ‚lidé přestanou cvičit paměť.‘ Místo, aby přímo čerpali ze sebe samých, začnou spoléhat na ‚prostředky vnějších hodnocení.‘ Král se podobá modernímu člověku, který si stěžuje, že s Googlem a elektronickými přístroji ztrácíme schopnosti paměti, mentálního úsilí a učení.

Asi nebudeme o této extrémní pozici zcela přesvědčeni, také proto, že Sokratova slova musela být zapsána, abychom si je dnes mohli přečíst. Ale věnovat se rozdílu mezi mezi přímou a nepřímou znalostí nebylo nikdy tak důležité, jako je tomu dnes. Jakkoliv jsou skvělé televizní dokumenty o přírodě, putování přírodou nenahradí. Diskutovat o meditaci a provádět výzkum jejích přínosů není to samé jako skutečně meditovat. Dospět ke zkušenosti Boha pomocí ideí, symbolů a rituálů má ohromnou cenu. Bez tohoto jazyku jsme křehčí. Ale vědět, že ‚znám Boha, neboť jsem od něj a on mě poslal‘ je forma znalosti, kterou nelze digitalizovat v počítači a dokonce ani zachytit v nejskvělejším textu.

Laurence Freeman, OSB