Pátek v prvním týdnu postní doby

Matouš 5, 20-26

Pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho převyšovat spravedlnost znalců Písma a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království.

Na obranu pokrytců bychom měli říct, že hodně pokrytectví pramení z nedostatku uvědomělosti, i když si naši neuvědomělost z části zvolíme. Vzbudit se, zvláště po dlouhé době spánku, je vždy nesnadné. Přechodu do větší, méně pasivní dimenze skutečnosti, se bráníme. Odstrkujeme ruku, která s námi třese, aby nás vzbudila, nebo zamáčkneme zvonění budíku a obrátíme se na druhou stranu. Neochota se probudit se také odráží ve způsobu, jakým hlasujeme i jak trávíme svůj volný čas.

Hodnotě něčeho lze nejlépe porozumět ve vztahu k jeho opaku. Ceníme si spánku, protože nám pomáhá být více bdělými během dne. Ceníme si ticha, abychom lépe komunikovali. Ceníme si bohatství, abychom mohli rozdávat. Vztah mezi protiklady vytváří rovnováhu, zdravý život a hodné lidi, kteří jsou laskaví a spravedliví ke strádajícím. Držet se jedné strany rovnice – zůstat celý den v posteli, nepřetržitě mluvit, lpět na majetku – nás táhne hlouběji do jednorozměrného, iluzorního světa egocentrismu, ve kterém si nejsme vědomi mnoha dalších dimenzí, ve kterých žijeme, pohybujeme se a jsme. V takovém světě se ze života stává nepřetržité selfíčko. Místo toho nám evangelium říká: ‚bděte‘. Když se jednou Buddha procházel, kolemjdoucí byl ohromen září, která z něj vycházela, a zeptal se ho „Jsi Bůh? „Ne.“ „Tedy jsi čaroděj?“ „Ne.“ „Kdo tedy jsi?“ „Jsem probuzený,“ odpověděl Buddha.

Bdělost je součástí univerzální moudrosti, kterou lze nalézt v každém opravdovém učení. Být skutečně bdělý jde za za hranici toho, čemu říkáme morálka, nebo řekněme, že bdělost je nezbytným základem mravního úsudku. Pokrytec v nás velmi rychle druhé odsoudí, trůníce na vysoké morální plošině, ze které je schopen jednat s ohromující krutostí. Ale to je dimenze snu, ne dimenze skutečného světa. Účinek bdělosti můžeme vidět v rozdílu mezi dobrou prací, která ukáže to nejlepší v nás a přinese užitek ostatním, a prací, která vede k vyhoření a rozdělení. V jiném smyslu se bdělost projevuje jako rozdíl mezi uměleckým ztvárněním lidského těla a obscénním zobrazením.

Je těžké si představit, jak při rychlosti a informačním zahlcení v moderním světě můžeme zůstat bdělí, aniž bychom do svého každodenního života začlenili kontemplativní praxi. Jak bychom se mohli (i s nejlepšími úmysly, se kterými pokrytec v nás často začíná) vyhnout tomu, že budeme vtaženi do horečné aktivity nebo zasněnosti těch, kteří jsou napůl vzhůru?

Ta samá rovnováha, která nás udržuje v bdělosti, také snižuje naše pokrytectví. Klíčem je přijmout naše omezení. Postní doba není míněna tak, abychom sami sebe potlačovali a nebo si odpírali jednoduchá potěšení. Je k tomu, abychom přijali fakt, že naše omezení jsou způsobem, jak pevně kormidlovat mezi extrémy. Fyzicky jsme omezeni našimi biologickými limity, kterým se musíme patřičně přizpůsobit – například ohledně spánku a jídla. Intelektuálně jsme omezeni tím, kolik údajů jsme schopni vstřebat, a také potřebou zdravého obsahu, a ne nekonečnou zábavou. Limity neexistují pouze v duchovní dimenzi.

Laurence Freeman, OSB