Pátá neděle v postní době

Jan 8, 1-11

… zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“

Nedávno v malém sultanátu Bruneji jeho přední představitel cítil kvůli blahobytu svého lidu potřebu zavést silnější náboženské zákony. Ty zahrnují amputace končetin zlodějů a ukamenování homosexuálů. Zajímalo by mě, jak by reagoval, kdyby zachytil pohled Ježíše, když vzhlédl od svého psaní v prachu, zatímco žena přichycená při cizoložství čekala na svůj osud. Její soudci ji chtěli potrestat podle psaného zákona. Ježíš jej vymazal, když si klekl a psal svá tichá slova do prachu.

Náboženství má morální a intelektuální dimenzi, které přinášejí užitek v podobě etických principů a uzdravujících symbolů při životních potížích. Náboženství pomáhá sblížit osobní víru a společenské zdraví. Ale má další skrytou dimenzi. Je to dimenze mystická, kterou k naší škodě ignorujeme. Bez vlivu kontemplativní zkušenosti náboženská víra a náboženské chování se postupně propadávají tím, že se stávají buď nesnesitelně povrchní nebo moralistické. Nebo jednoduše obludné.

Když jste přesvědčeni, že Bůh je na vaší straně, začnete jménem Boha mluvit a, když vám ostatní naslouchají, začnete zanedlouho věřit, že jste Bůh sám. Paradoxem pravé náboženské zkušenosti je to, že když čelíte nekonečnému rozdílu a vzdálenosti mezi Bohem a vámi, zjistíte, že Bůh je vám blíže, než jste sami sobě. Jste vtaženi do procesu proměňujícího spojení na druhém konci ‚identity‘. Spojení nebrání rozdílu. A co se týká vzdálenosti této důvěrnosti, napadají nás pravdivá slova mistra Eckharta ‚mezi mnou a Bohem není žádná vzdálenost.‘

Je to méně abstraktní, než by se mohlo zdát. Celistvost náboženství musí být chráněna a podporována, protože náboženství nelze odstranit. Tak jako politika musí být neustále očišťováno pravdou, pokud se má vyhnout chátrání. Tak jako hudba by mělo být dobře interpretováno. Tím ale nemyslím v první řadě na užitek, který by to přineslo sultánovi Bruneje. Spíše myslím na všechny ty oběti zaostalého náboženství: na ženy přichycené při cizoložství, homosexuály a lupiče, obětní beránky falešných náboženství a na ty osamocené ve vězeňských celách, jejichž životy byly zničeny krutou zbožností bohorovných lidí.

Žena přichycená při cizoložství brnká na struny obecné sympatie. Stejně jako u zlatého pravidla (chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se chovali k tobě) jde o neredukovatelnou a nepopíratelnou jednoduchost, stejně tak morální jako mystickou. My však tak snadno ztracíme její smysl - a proto musíme praktikovat kontemplativní dimenzi a k té potřebujeme jak Postní dobu, tak meditaci.

Laurence Freeman, OSB