Čtvrtá neděle v postní době

Lukáš 15, 1-32

Stěžovali si:„On přijímá hříšníky a jí s nimi!“

Být odmítnut, být odvržen do okolní temnoty, pryč od skupiny sedící kolem kmenového ohně, to je jedna z nejhlubších lidských obav. Ti odmítnutí se náhle stávají nepřáteli skupiny, která je odmítla. Spolčovat se s nimi je znakem neloajálnosti, a to je činí jedovatými a nakažlivými.

V britském filmu Odpadlictví (Apostasy) církev Svědků Jehovových vyloučí mladou ženu pro porušení jejich pravidel a její rodina čelí mučivé volbě, zda ji odmítnout, a tím zůstat mezi vyvolenými. Nejďábelštější aspekt tohoto dramatu je převrácený náboženský jazyk sebe-ospravedlnění a falešný hrůzu nahánějící tón bezcitné bohorovnosti. Slovo ‚ďábelský‘ naznačuje stav odhození stranou. Opačným slovem je ‚znamení‘, které spojuje a přivádí oddělené dohromady. Ďábelské útočí ve jménu Boha. Rozděluje, používá jakéhokoliv triku, včetně citování Písma, aby to vypadalo, že je na straně andělů.

Čas od času nastanou hraniční situace, kdy jsme nuceni si vybrat, kde stojíme. Stojíme z důvodů bezpečnosti na straně davu volajícímu po krvi nebo stojíme solidárně s vyvrženými? Například imigranti. V některých částech blahobytné společnosti je dnes nebezpečné mluvit soucitně o imigrantech. Když je hlava státu obvinila, že jsou ‚překupníci drog, kriminálníci a že znásilňují‘, začalo jejich odlidštění. Závora, chránící ty nejvíce zranitelné, byla zvednuta.

‘Hříšníci’ je běžně používaný výraz z náboženského slovníku, a často je používán nesprávně. Ježíš se s ‚hříšníky‘, lidmi mimo záběr radaru čistoty, stýkal. Viděl, že hřích, který je důležitý, není neakceptovatelný stejným způsobem jako jsou neakceptovatelní nedotknutelní v kastovních systémech. Řecké slovo pro hřích znamená ‚minout se s cílem‘. Ne ve smyslu nepřijetí váženou společností, ale v lidském smyslu selhání. Když se pokusíme hodit kus papíru do koše a mineme, máme zuřit a nadávat nebo jej zvednout a pokusit se znovu?

Abychom porozuměli hříchu, musíme mít jasno, co se týče našich vnitřních rozdělení a rozporů, těchto obecných symptomů lidské slabosti. Jinak se ponoříme do kolektivního pokrytectví, které je tmelící silou každého davu.

Ti, kteří obědvají s hříšníky, riskují. Ale, i když jimi lidé kvůli tomu opovrhují a je odmítají, oni tímto odkrývají sílu pokrytectví. Odhalují skutečné hříšníky v lidském dramatu: ne oběti, ale ty, kteří diskriminují, rozdělovače, a ne ty oddělené. Je jasněji vidět, jak snadno sklouzáváme od andělů k démonům. Jsou to ti, kteří vyhánějí, a ne ti vyhnaní, kteří skutečně hřeší.

Laurence Freeman, OSB