5. neděle postní

Život je jedna proklatá věc za druhou. Zbožní lidé to často řeší tak, že si staví zdi a hradby proti změnám, a tím tak vytvářejí náboženství plné prokletí a zatracení. Náboženství znamená být osvícen, a neohroženou cestou zvládat změny na neúprosné cestě životem k Bohu.

Dnešní čtení začínají v Axiální éře - to evoluční období lidského vědomí, na jehož vrcholu byl Buddha, Upanišády, Lao Tse, Platón a židovští proroci. Byl to čas hluboké, nevratné změny v tom, jak vnímáme sami sebe. Jeremiáš viděl, že to, jak chápání Boha a sebe (“smlouvu” jak to nazývali) už není jako u kmenového božstva s poslušnými uctívači, kteří od toho odvozovali svůj nadřazený pocit totožnosti. Namísto toho by “nová smlouva” nespočívala ve vnějším zákoně, ale v tom, který je “zapsán v jejich srdcích”.

Výsledkem této revoluční změny náboženského vědomí bylo nové vnímání rovnosti spojující celé lidi. Ti kdo tímto způsobem zakoušeli Boha navždy vypadají jinak vůči sobě navzájem. Učení o Bohu přestává být shora dolů. Nyní “mě poznají všichni od nejmenšího do největšího”. Takové vnímání rovnosti vedlo Papeže Františka k tomu, aby klerikalismus prohlásil za jedno ze tří “korozivních” pokušení církve. Rovněž to minulý týden vedlo Mary MacAleese, která jej ostře vyzvala, aby se toto přivádělo do praxe v neporušitelně patriarchální církevní instituci, aby respektovali rovnost žen a mužů na všech úrovních života.

Ve druhém čtení, z listu židům, paprsek tohoto revolučního posunu ve vědomí prošel skrze objektiv jímž je Kristus. Nebo, přesněji řečeno, prošel skrze pokoru Krista, který se naučil (a který neuměl?) naslouchat skrze utrpení. Pouze lídři, kteří se nebojí ukázat svá zranění, mohou přinést vykoupení těm, kteří je následují. Pokud Jeremiáš odhaluje rovnost nové smlouvy, židům odhaluje trasformativní bratrství, které Ježíš otevře lidstvu prostřednictvím svého způsobu života.

V dalším čtení Ježíš mluví v tajemném tónu hlasu, který slyšíme v Janově evangeliu. Střetáváme se s Božím slovem, které se stalo tělem v lidských slzách a obavách. Jedna proklatá věc za druhou ho přivedla k nejzazšímu, slzavému a strachuplného okamžiku, ve kterém on vnímá nevyhnutelnou logiku svého učení: ono i on, bud odmítnut skrze struktury moci, kterým to odhalil. On selže; a my si můžeme pouze zvolit - buď jeho následování skrze tuto černou díru nebo zůstat v náboženství, které vyprodalo svou moc. Jakkoli je to divné a znepokojivé, tak takhle se zdá, že vypadá svoboda.

Rovnost proroků, tajemné bratrství a svoboda ducha. To jsou prvky revoluce, ve které jsme v současné době zachyceni, ať už se vám to líbí nebo ne. V revoluci, která sotva začala.