Zelený čtvrtek

Dnes začínáme Triduum, třídenní jádro velikonočního tajemství. Každý den má jedinečné symbolické slavení. Dnes Eucharistie vyjadřuje jednotu, koinonia, přátelství, které se prodírá lidstvím a kosmos vyhlašující spravedlnost a pokoj.

Páteční síla elementů je oddělení, ztráta, smrt a rozdělení: nemůže být slavena Eucharistie, avšak je ve víře uctíván kříž.

Sobota je den po každém pohřbu, truchlící odešli domů, hrob je uzavřen, dlouhá prázdnota, temnota a prázdnota absence je viditelnou v těžkém tichu a zvláštní nečinnosti.

Avšak v hlubině temnoty začíná velikonoční vigilie zapalováním velikonočního ohně. Spojuje nás to po tisíciletí s našimi primitivními lidskými kořeny a pak jdeme průvodem skrze temnotu a zaplujeme si svoje malé vlastní svíčky od velikonoční svíce, světlo vzkříšeného Krista.

O svítání v neděli je liturgie východ slunce samoté přírody, a pak se slaví Eucharistie ve výšině poledního slunce. Je to čtvrtá nedualistická dimenze, která obsahuje a kombinuje ostatní tři dimenze lidského údělu.

Život má mnohem větší smysl, než je obsaženo v těchto třech dnech mimo Covidu a daní.

Včera jsem účastníkům exercicií tady v Bonnevaux navrhl, aby hledali ve svém vnitřním tichu osobní výkupnou otázku, takovou, jak jsem popsal v příběhu o králi rybáři na začátku obnovy. Nemusí být vynalezena a jako kóan nemůže být jednoduše zodpovězena, ale mělo by se jí naslouchat, nalézt ji a slyšet ji. Abychom ji nalezli, mohlo by pomoci připomenout si některé aspekty těchto tří dní z naší minulé životní zkušenosti.

Už jste někdy doprovázeli někoho, kdo procházel svým vlastním Velkým pátkem? Ovšem, jsme zde pro druhé skrze mnoho ztrát, zkoušek a trápení života a jsme vděční, když nás druzí doprovázejí. Avšak všechny tyto jsou přípravou na poslední Pátek a konečné oddělení, ztráta fyzického těla. Veškerá ztráta je formou smrti, nebo, mohli bychom říci, smrt je jen poslední forma ztráty. Jestli jste poznali bolestnou milost tohoto doprovázení, mohly by tyto dny být prohloubeny.

Můžeme však všichni posbírat svoje síly představivé empatie, abychom doprovodili Ježíše na křížové cestě na Golgotu a dál. To dál je vzkříšení. Už svítalo, jinak bychom to nedělali.

To, co konáme není předstírání že se to nestalo, ale vidění, jak je lidstvo formováno v jeho koinonii, v jeho společenství.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda