Úterý 5. postního týdne

Neutuchající diskuze mezi znalci nového zákona se týká překladu řecké fráze pistis christou v početných pasážích listů Pavlových. Znamená to víru v Krista, nebo je to víra (plnost) Krista?

Mohli byste se ptát, zda když se rozpadá svět, na tom vůbec záleží. No, ano i ne. Nezáleží na tom tolik z pohledu bezprostředního nakládání s krizemi ekonomické spravedlnosti, Covidu životního prostředí a Ukrajiny. Ovšem z hlediska rozvoje nového uvědomění skrze křesťanskou a jiné tradice moudrosti pro zacházení s následky těchto krizí a změnu našeho směru, pak ano, záleží na tom.

Rozdíl mezi překlady podtrhává rozdíl mezi kladením důrazu na nás samotné, anebo na Krista. Význam víry by mohl být omezen na cosi ovládaného lidskou silou vůle nebo na koncepty a názory. Tento přístup oslabil živé spojení osobní křesťanské víry s jejím zdrojem, osobou vzkříšeného Krista. Pokud ovšem, dopadá důraz na jeho věrnost, chemie víry a alchymie jeho vztahu k lidstvu je změněna. Už se nesnažíme vytáhnout se vzhůru za šňůrky do bot, Místo toho zakoušíme další moc, která s námi pracuje z jiného rozměru. Věrnost Krista vytváří a uvolňuje tuto sílu skrze všechny rozměry času a prostoru: tentýž včera, dnes a zítra.

Vůči čemu nebo komu je Kristus věrný? Je to klíčová otázka a mnoho způsobů odpovědi nakonec dospěje nikoli k odpovědi, nýbrž k naplněnému vztahu. Vůči sobě samému, vůči jeho povolání, vůči Otci, vůči jeho lásce k lidstvu, vůči Boží odvěké věrnosti.

Být věrným, to zjevuje největší potenciál a krásu lidství. Přemýšlejte o tom, jak naše často poškozená víra v lidskou přirozenost se obnovuje, když slavíme manželství, které vytrvalo po desetiletí, nebo věrnost člověka, který věrně zůstal oddán práci po celý život, nebo někoho, kdo dodržuje závazek přestože jej to bude stát mnohem více, než si mysleli.

Tak jako ve většině pří o tom či onom, pravda je v obou pozicích. Víra Kristova umocňuje naši víru v Krista. Je však třeba víru v živé tajemství pravdy, aby bylo vidět, že odpověď spočívá mimo rozdělení, nikoli ve vítězství jednoho nad druhým.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda