Středa 2. postního týdne

Příběh Exodu, útěku Židů z egyptského otroctví, jejich čtyřicetiletého putování pouští a nakonec vstupu do "zaslíbené země" je jedním z nejsilnějších mýtických příběhů lidstva. Ačkoli o něm neexistují žádné historické záznamy, je to silný příběh pro mnoho generací. Je základem vzniku státu Izrael po holocaustu a inspiroval mnoho mystických výkladů v křesťanské víře. Postní doba je obdobím, kdy se znovu vypráví a interpretuje ve světle současné zkušenosti.

Židé se na svém putování pouští mnohokrát vzbouřili proti svému vůdci Mojžíšovi. Stěžovali si na podmínky, které snášeli. Proč jsi nás nenechal v otroctví na pokoji, když jsme mohli jíst a pít a sledovat Netflix, kdy jsme chtěli? Nebylo to dokonalé, ale bylo to lepší než tahle svoboda. Mojžíš odpověděl: "No tak mi to nevyčítejte. Obviňujte Hospodina, svého Boha. Byl to jeho nápad a vy jste s ním souhlasili."

Mohli byste si myslet, že Hospodin, váš Bůh, sešle na svůj lid blesk za nedostatek víry a neposlušnost. Místo toho Mojžíšovi řekl, že jim z nebe sesílá déšť chleba (jejich denní chléb). Bude ho dost pro všechny a o šabatu bude pro každého dvojnásobná porce. Dodává, že smyslem této štědrosti je (nikoli umlčení), ale vyzkoušení a ujištění, zda ho v budoucnu dokážou lépe následovat. Bůh jim dává to, co potřebují - a bonus -, ne proto, aby s nimi jednal jako s rozmazlenými dětmi (tak se chovali), ale aby je poučil. Nejlépe se učíme, když nás překvapí láska tam, kde očekáváme a vnímáme, že si zasloužíme trest.

Takto naše ego neuvažuje. A proto tak nejedná ani náš obraz Boha, protože každý obraz či představa Boha, kterou máme, je do jisté míry falešným bohem. Musíme být překvapeni - a rozčarováni -, abychom viděli pravdu.

V příběhu (Exodus 16) v tomto bodě Bůh přihodí denní porci masa v podobě křepelek. Bůh říká, že si každý musí nasbírat to, co potřebuje, podle velikosti své rodiny. To znamená, že byli stejně spokojeni ti, kdo nasbírali méně, i ti, kdo nasbírali více. Každý, kdo zná příběh o nasycení pěti tisíců lidí z evangelií, v něm uvidí ozvěnu tohoto příběhu. Vyzdvihuje eucharistický pokrm jako symbol jednoty a spravedlnosti pro všechny...

Princip rovnosti a spravedlnosti je tajemstvím spokojenosti. Bez spokojenosti ztrácíme proporce a spravedlnost a pohlcují nás iluze chamtivosti.

Laurence Freeman

přeložil s pomocí DeepL.com Jindřich Kotvrda