Zřejmá pravda, která platí jak na osobní, tak na politické vzorce jednání: pokud se nepoučíme z chyb minulosti, odsuzujeme sami sebe k jejich opakování.
Půst je dobou milosti, která nám dává rozšířenou příležitost odhalit, co to znamená. Milost je Boží vliv pociťovaný v rámci autonomie a svobody, které jsou pro naše bytí zásadní. Existujeme: ve svých každodenních problémech, radostech, smutcích, stárnutí, omylech a štěstěně, náladách, nestálosti a věrnosti. Neexistovali bychom, pokud bychom neměli nejprve Bytí. Naše existence závisí na daru Bytí, které je sebesdílením Boha – zdroje Bytí. Milost je vliv Bytí pociťovaný a působící skrze naši existenci. Když svoji existenci zaneřádíme osobními selháními nebo v geo-politické kriminalitě jako na Ukrajině, působí milost, aby znovunastolila harmonii mezi existencí a bytím, Martou a Marií. Zvláštní je, že kvůli božské přirozenosti všeho bytí, je respektována lidská svoboda i pod vlivem milosti. Dostáváme pomoc, nikoli nucení.
Další zvláštností je, jak sociálně-globální stupnice lidské existence sleduje naše osobní zápasy a pochybnosti o sobě. To, co se děje v nás, když bojujeme se závislostí a opakujeme destruktivní vzorce chování, vrhá světlo na to, co se děje, když se snažíme zničit svobodu suverénní země brutálním a bezohledným násilím.
V jádru nauky Ježíše i jiných všeobecně osvícených duší, je krystalicky čistá moudrost, že násilí je profanací našeho všeobecného lidství a zločinem proti posvátné povaze stvoření. Ruší to řád vesmíru. Během dějin a kultur ukazují důsledky násilí tuto pravdu. Existují okolnosti, kdy je násilí tragicky nezbytné, jako odpověď, k obraně sebe sama nebo nevinných. Avšak i tento druh legitimního násilí nás do jisté míry zahanbuje. Musí to být kontrolováno, musí se vědomě definovat cíle a musí to skončit hned, jakmile to bude možné. Svým způsobem to také potřebuje odpuštění.
Abychom vyřešili tuto morální otázku, je třeba jasného a hlubokého uvědomění. Udržování vědomého stavu mysli i při ospravedlněné obraně sebe sama nám pomáhá, abychom viděli propojení mezi vlastním a společným, mezi existencí a Bytím. Například sebepoškozující závislost jako zneužívání drog či alkoholu, přepracování nebo sebe-trivializace působí tentýž vzorec selhání, jako když silnější země napadne a zpustoší jinou zemi. Vzorce zneužívání vodky nebo násilí ukazují ke stejným selháním a volají po stejné zkušenosti učit se ze svých chyb.
Myšlenka, zamyšlení a rozhovor nám pomáhají pochopit. Avšak meditace nás přímo odhákne od každodenní existence a myšlení a spustí nás do srdce Bytí. Tam nás čeká pravda, kterou se máme naučit a milost nám pomáhá, abychom užívali svoji svobodu podobnou Bohu, abychom tuto pravdu přijali.
Laurence Freeman
přel. Jindřich Kotvrda