Pondělí svatého týdne

Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý."
(Lk 23,47)

To je to nejmenší, co lze o Ježíšovi říci. Jeho nauka a jeho způsob života a umírání svědčí o nejvzácnější upřímnosti lidské bytosti. Díváme se na Ježíše a vidíme velikého učitele lidskosti, model toho, co znamená lidství a příklad toho, po čem toužíme. Avšak protože vnímáme, že je příkladný, a přicházíme pozdě k práci učení se toho, co učí on, je snazší jej umístit na piedestal a uctívat jej z dálky. Znamená to zásadně nepochopit jeho nauku a jeho příklad. „Už vás nenazývám služebníky….nazval jsem vás přáteli“ (Jan 15,15) „já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty“ (Jan 17,23). „Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (Jan 14,12)

Příběh, který jsme včera četli a nyní vstupujeme do Svatého týdne je – měl by být – pro každého velmi rušivý, zvláště pro ty, kdo se pokládají za jeho učedníky. Mění to způsob, jakým se díváme na sebe, svůj život, smrt a nejvyšší smysl. Hrubě námi otřásá, právě jako otřásal spícími učedníky v Getsemanech – aby nás probudil z lhostejnosti. Ptá se nás: „za koho mě pokládáte vy“?. Pokud si zvolíme naslouchání a uvažujeme nad svojí odpovědí, přepadáme přes horizont všeho, kým si myslíme že jsme, do sebepoznávání, které vrhá do Boha, nekonečného bytí.

A přece se to odehrává, aniž bychom ztráceli svoje lidství. Avšak naše lidství musí být plně odevzdáno a proměněno. Stáváme se nelidskými, méně než lidskými, když neumíme vidět tuto podmínku své existence. Pak jsem schopni ukřižovat nevinného, úžasného a dobrého člověka, bombardovat nevinné ženy a děti a vraždit obyvatele Buči. Bez poznání sebe sama nemůžeme být těmi, kdo jsme podle Ježíšova učení.

Bůh je všudypřítomný a přece nepoznatelný. Avšak, když proklouzneme za horizont ega, takové je naše Já. Poznávat Boha a vlastní Já znamená vstupovat na cestu nepoznání, na které se naše vidění odehrává mimo filtr rozdělení.

Bůh je neustále nepřítomný – jako objekt. Bůh může být poznáván jedině sdílením v jeho vlastním sebe-poznávání, což neznamená zamilovat se do Boha, ale propadnout lásce, kterou je Bůh. Co se mne týče, „já“ které si myslím, že jsem nešťastný nebo nenaplněný, protože je to pokračující dílo, které může být kdykoli uzavřeno kvůli nedostatku financí nebo napadeno cizími silami.

Ve svatém týdnu Duch, kterého Ježíš vydechl na lidstvo nás vede k pohledu do propasti, jíž se hrozíme. Učí nás o všem, co můžeme nalézt skrze ztrátu.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda