Pondělí 3. postního týdne

Rusky mluvící Ukrajinci, kteří mají databázi telefonních čísel v Rusku jim náhodně volají aby mluvili s kýmkoli, kdo zvedne telefon o zhoršující se noční můře, která je součástí našeho letošního postu.

Většina z nich zavěsí, jakmile slyší cizí přízvuk. Jiní opatrně zacházejí s volajícími, kteří se ještě opatrněji snaží zahájit konverzaci. Často slyší stranickou linii, kterou Kreml zaplňuje mediální zprávy: „bylo to způsobeno Ukrajinci, oni bombardují svoje vlastní města. Prezident Putin nás chrání, Rusko užívá síly v sebeobraně, operaci podporujeme.“

Ukrajinští volající vědí, že nemá smysl jen říci: „nemáte pravdu, máte vymytý mozek!“. Spíše se učí naslouchat. A klást otázky. Ve většině případů pokus o konverzaci netrvá dlouho. Žádná konverzace nemůže plynout, pokud neriskují obě strany a nenaslouchají. Naslouchání znamená být připraven vnímat téma z pohledu druhého. Takhle to dělat je v autoritativním režimu trestajícím disent nebezpečné. Znamená to také ohrožovat smysl svého já: opouštět vlastní já, nechat odejít představu o sobě. Tohle meditující riskují každý den.

Pokusit se změnit názor druhého, aniž by člověk trpělivě snášel odmítnutí svých nabídek k naslouchání, je jiný druh vymývání mozku. Vězni poslední studené války byli často ideologicky vymýváni před propuštěním. Pak museli být vymývání mozku zbaveni. Je to jako nebezpečná operace mozku. Napadnout a okupovat mysl druhého, je jako násilná invaze a kolonizace suverénního státu. Rusko se o to pokouší na Ukrajině a Čína uspěla v Tibetu.

Okupování území je neoddělitelné od pokusu okupovat jejich mentální prostor. Obojí znesvěcuje člověka a napadá civilizaci. Pokud mají úspěch, je to díky režimu strachu. Nejmocnější odpor proti cizí okupaci představuje kladení otázek. Nemůžeme změnit mysl lidí. Ale můžeme otevřít jejich srdce otevřením svého: skrze otázky, které ukazují nenásilnou cestu k pravdě.

Musíme klást otázky sami sobě. Byl jsem oklamán? Náš způsob života v západním konzumu je vystavěn na formě klamu, kterému se říká reklama. Okupovala mnoho oblastí života zvláště byla viditelná u politiků, kteří prodávali sebe sama a bezostyšně odmítali naslouchat otázkám, které jsou jim kladeny. Také jsem potkal hodně křesťanů od kolébky, kteří potřebují být od-programováni od okupační síly názorů ze svého dětství: trestající Bůh, odvržení jiné víry, kriminalizování sexuální identity nebo manipulace skrze vinu. Jedině po vymazání naprogramování mohou znovu navštívit čistou podstatu toho, co se učili a rozhodovat se sami za sebe.

Takováto přirovnání vyžadují perspektivu a zdravý úsudek. Pokud sobě samým neklademe radikální otázky o své vlastní předpokládané svobodě, jak můžeme pomáhat ostatním? Vězeň se stává žalářníkem až do svého osvobození. Naslouchání otázkám osvobozujícím samotnou pravdu, která nás osvobozuje, není jen o konverzaci a výměně nápadů. Dosahuje se také (a takto asi nejsilněji pro ty, kdo se odváží), skrze návyk koupání se ve vnitřním tichu.

Nechávat odcházet všechna slova a myšlenky vymývá mysl jiným a lepším způsobem.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda