Neděle velikonoční

Úryvek popisující některé z učedníků ze společenství utvořeném Ježíšem když navštívili hrob, více než jiná místa vystihuje roli a autoritu žen.

Sledovaly Ježíše na kříži, viděly jeho pohřeb, připravily vonná koření k jeho pomazání a jsou prvními očitými svědkyněmi prázdného hrobu. Slyší úžasnou zprávu od dvou mužů v zářivě bílém rouchu, které viděly u hrobu. (Až na to, že to nebyli ani muži, ani ženy, ale andělé).

Proč hledat živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen. Pamatujte na to, co vám řekl, když byl v Galileji...

Pamatovaly si to a šly přímo ke zbývajícím jedenácti učedníkům. To, co řekly, oni odmítli jako nesmysl. Kromě Petra. On běžel ke hrobu, shledal jej prázdný a vrátil se domů udiven. Ženy byly první svědkyně a ohlašovatelky vzkříšení. Křesťanství jimi začíná.

Je to překvapivé hledisko příběhu o vzkříšení. Naznačuje to, že to, co se skrze ně stane, nebude omezeno na Ježíše a jeho malé nefunkční společenství. Rozšíří se to všude, jako lesní požár začne zápalkou, nebo globální virus jedním mikrobem. Kamkoli se dostane, otřese základy moci a pýchy. Přinese to nauku a živého Ježíšova ducha, aby postavil do otázky a změnil náš pohled na realitu a náš způsob života.

V našem rozděleném a násilném světě v Jeruzalémě, Kijevě a Moskvě, je to naše neutuchající naděje a náš opravdový pokoj.

Ať jsou naše slova pro každého dnes:
„Christos Anesti!“ (Kristus vstal!)
A kéž se odváží odpovědět:
„Alethos Anesti!“ (Skutečně vstal!)

Zde končí letošní postní reflexe. Moje nejvřelejší díky věrným týmům překladatelů napříč všemi časovými zónami, kteří pracovali bez stížností, i když si mohli stěžovat za pozdní dodávání dalších dnů. A díky vám, ctění čtenáři, kteří jste byli součástí této pouti i za vaše komentáře a poselství, které mne obohacovaly a povzbuzovaly.
Užívejte ticho. Radostné Velikonoce!

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda