Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť (Žid 10,12) 10)
Když čteme pašijové vyprávění v dnešním evangeliu, díváme ze pohledem z helikoptéry na příběh, který budeme často znovu vyprávět během tří dnů před Velikonoční nedělí. V následujícím týdnu se spustíme k zemi do detailů a každý rok, dáváme-li pozor, nalezneme nové náhledy k našemu překvapení a potěšení.
Pro mnohé z nás je náboženský jazyk oběti problémem. Je těžké, když nám říkají, že musíme přinášet oběti, abychom zůstali duchovně přijatelní. Je zvláště obtížné chápat Boha, který vyžaduje oběti. Zdá se to nelítostné, kruté a dualistické. Pro učně kontemplace (to jsme my meditující), se formuje hodně jiný pocit Boha skrze práci odkládání myšlenek a obrazů stranou. Když říkáme mantru, nemluvíme k Bohu. Nežádáme nic, ani nečekáme na odměnu… naše chápání Boha se zjednodušuje a očišťuje až do bodu, kdy se zdá, jakoby se Bůh ztrácel (jak znají mystici).
Během času se rozvíjí kupodivu docela nový druh zážitku Boha, který je s námi protkán, ovšem ne ve smyslu prostoru: mezi námi a Bohem není vzdálenost.
Je třeba mít na paměti, že jazyk oběti byl běžný pro náboženskou mysl té doby, protože ve své prastaré literární podobě obětování zvířat bohům bylo taková běžnou součást denního života a způsobem, jak nakládat z úzkostí. Když známe detaily chrámové oběti v Jeruzalémě, pravděpodobně zakusíme znechucení. Srovnávat Ježíšovo utrpení a smrt se zaříznutím ovcí, kuřat, kůzlat a ovcí (více než 250 000 krát za den), se zdá být obrovským omylem.
Vlastně když křesťanští spisovatelé mluvili o ‚oběti‘, ve které Ježíš přináší sebe sama (‚jako kněz a oběť‘), vnímali to jako přelomový okamžik, bod obratu v náboženském uvědomění lidstva. Po něm se oběť onoho násilného typu, která nás naplňuje strachem, stává zastaralou. „Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.“ (Oz 6,6)
Mentalita oběti je výsledkem břemene karmy a strachem z trestu způsobený vinou. Zhruba ve stejné době jako prorok Ozeáš, odráží nauka budhisty Shantideva o způsobu života Bodhisattva proroky a Ježíše:
Jestliže se utrpení mnohých ztrácí kvůli utrpení jednoho, pak soucitný člověk má navodit toto utrpení pro ně samo a pro druhé (přel. Wallace: 106)
Milosrdenství spaluje karmu, a zanechává v pozadí vyzařování lásky.
Laurence Freeman
přel. Jindřich Kotvrda