Středa 5. postního týdne

Pamatujete si na dny, kdy jste četli mapy, abyste se dostali tam, kam jste jeli? V Londýně měli všichni „Londýn od A do Z“, kde byla jmenovaná každá malá ulička, i když ovšem místo, kam jste jeli, bylo nečitelně umístěné na okraji stránky. Teď odpočíváme ve velké pasivitě GPS, vede nás hlas, který si vybereme, řízený dvěma satelity kroužícími kolem planety a napomíná vás s nesmiřitelnou trpělivostí Ducha Svatého, kdykoli neposlechnete jeho příkazy.

Mapy a instrukce nám pomáhají dostat se přes životní záhyby a zákruty. Bez jejich vodítek se můžeme cítit zmítaní. Mladý člověk, který mi řekl „Mám, co jsem chtěl. Zvládl jsem to. Ale cítím se úplně ztracen“, to byl tulák, který se cítí jako bez cesty nebo nasměrování. Doufal, že má dospět domů. Avšak byl odpojen od znalosti domova jako směru, ve kterém cestujeme z jedné chvíle ke druhé.

Snadno přeceňujeme mapy, systémy, vysvětlení i dokonce moudrá slova nasměrování. To, na čem záleží opravdu, je být doma v přechodech života. Například v duchovním žargonu mluvíme o ‚rovinách uvědomění‘ a kreslíme diagramy, které nám dávají pocit, že přinášejí řád do zmatení způsobeném vším klouzáním a narážením jednoho do druhého.

Dívání se do map nebo diagramů nebo poslouchání geniálních teorií se může jevit jako série velkých skoků z jedné úrovně na druhou. Skoky, na něž nemáme odvahu nebo energii. Představte si ale život jako sérii propojených místností v muzeu plném fascinujících a potěšujících objevů minulosti a lákavých záblesků možných budoucností. Dveře z jedné místnosti do druhé jsou vždy otevřeny. Nejsme uzamčeni do naší současné místnosti. Není důvod bát se expanze našeho smyslu já v pohybu od jednoho ke druhému.

V muzeu na zdi můžete vidět mapu, ale zkušenost, na které opravdu záleží není se ji naučit zpaměti, ale pátrání a objev. Pomalu se tvoří forma struktury, kterou prozkoumáváme a stává se naší vlastní formou.

Zabírá to čas – čtyřicet let Exodu nebo čtyřicet dní v poušti. Máme strach být tuláky a chceme jít zpátky. Avšak strach se vyvíjí v úžas a minulost je proměňována tím, co odhalujeme v přítomnosti. Ó šťastná postní dobo. Ó statečná Ukrajino, drž se.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda