Čtvrtek 4. postního týdne

Ježíš nás vyrušuje tím, že říká, že bohatí nemohou vstoupit do království. Ramana Maharshi říká totéž – a podobně narušuje náš smysl hodnot – o učení.

V následujících slovech míní jógou nikoli pouze fyzickou jógu, ale celkovou životní nauku objímající tělo, mysl a ducha, morálku i vhled:

Pro praxi jógy je akademické vyučování překážkou pro vědce, a stejně tak rodinné vazby pro laika. Pouze akademické učení umenšuje osobu na stav reproduktivního stroje, pokud se nesnaží přesáhnout karmu. Neučení jsou uchráněni mnohého zla, jehož se učení stávají obětmi.

Tálibán by mohl výběrově tato slova citovat k ospravedlnění svého odmítnutí vzdělávat dívky. Ti, kdo si myslí, že celibát kleriků je vyšším stavem než manželství, by také mohli zneužít jeho odkaz na rodinné vazby. To není jeho význam. Snažit se přesáhnout karmu, prohořet sítí minulosti ovládající současnost a budoucnost, znamená pěstovat kontemplativní praxi. Bez toho se záležitosti každodenního života a intelektuální poznání stanou překážkami na cestě ke sjednocenému uvědomění.

Ukazuje, do jaké míry učení a zásadně intelektuální přístup k duchovní cestě se stávají překážkami, podobně jako se může stát překážkou materiální bohatství. Velký majetek vás může izolovat tím, že vás učiní podezřívavými a ustrašenými. Učení se z knih a idejí vás může oklamat, abyste si mysleli, že víte více pravdy, než skutečně víte. Mohou dokonce vybudovat erudovanou katedrálu myšlenek, která je ve skutečnosti jen další falešnou napodobeninou opravdového poznání, která bude jednou odváta větrem zkušenosti.

Není třeba vždycky před meditací vyprázdnit bankovní účet. Když budete opravdu vše investovat do chudoby ducha dvakrát denně, dospějete k tomu, že budete jinak přemýšlet o svém majetku. A přece jsme povoláni ‚zříci se veškerého bohatství myšlenek a představivosti‘ (Jan Kasián) pokaždé, když meditujeme. Mantra je jako oblázek v Davidově praku, který přemohl Goliáše – ego.

Proto je chudoba ducha - radikální odpoutání od sebe samotného – hlubším a plnějším procesem transformace, než můžeme udělat na materiální rovině. Toto je srdcem Postní doby. Nepoznej nic a tvůj vztah, k tomu, co vlastníš, nebo k tvému sociálnímu statusu, se promění.

Nemám nic. Nechci nic. Nevím nic. Tak zpíval anglický putující mystik Richard Rolle ve 14 století. Kolik vysoce střežených center politické nebo intelektuální moci ve světě může tato píseň proniknout?

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda