5. neděle postní

Každodenní zprávy z Ukrajiny během této postní doby zdůraznily roli vojenské a diplomatické ‚inteligence‘ o tom, jak postupuje válka. Tento druh inteligence/rozvědky znamená vědět to, o čem každá strana chce, aby to nevěděla strana druhá. Je to také o interpretaci informací k vlastní výhodě (v naději, že je to ‚dobrá rozvědka/inteligence‘). Je to zajímavé užívat toto slovo v situaci, která prozrazuje hlubinu lidské hlouposti: klam, arogance a krutá zvířecí síla.

Konflikt na Ukrajině nás učí spolu s mnoha záležitostmi jako Covid, krize životního prostředí a složitost demokracie, stejně jako Velikonoce – skrze tragédii. Máme se obdržet lekci o tom, že lidstvo se musí rozvinout v uvědomění, daleko dál za to, co si myslí, že je ‚inteligence‘ a hodně dále za svoji pýchu v technologii. To, jak přemýšlíme a jak používáme svoje nástroje, spočívá na naší úrovni uvědomění. Postní doba nám podává novou perspektivu na denní zprávy z okrajů Evropy, která se dotýká lidských srdcí všude, a stejně tak o těchto globálních otázkách.

Normálně se soustřeďujeme na vědecké, rozumové, měřitelné a (předpokládaně) dokazatelné poznání. Naše posedlost ‚produktem‘ a ‚výsledky‘ ukazuje, jak úzké a krátkozraké to může být. Oslepuje nás to strachem z tajemství, nejistoty a intuice, které považujeme za formy neznalosti, spíše než za zdroje moudrosti, jimiž opravdu jsou. Myslíme si, že můžeme vše měřit kognitivními nástroji – měřením, předvídáním, systematizací všeho, až je vysát ven duch a radost ze života. Stáváme se vysátými oběťmi upíra.

Jsou zde však tři další zdroje poznání, které plynou přímo ze zdroje uvědomění a které očekávají, že je opět objevíme. Víra je vztahové poznání vytvářené vzájemnou důvěrou a oddaností společnému dobru. Naděje je implicitní poznání, že i naše selhání a ztráty v životě jsou součásti vzorce vedoucího k rozkvětu lidstva. Láska je nejvyšším poznáním jednoty přetékající přes okraj lidského poznání, rozšiřuje naše obzory čistým světlem duchovní inteligence.

Když tyto tři způsoby poznání hoří společně, vynesou nás z oběžné dráhy hlouposti a zaměření na sebe. Pak rozpoznáváme to, co vidíme, tak jako kdysi učedníci vzkříšeného Krista v každém a v každé situaci.

Lidstvo zápasí k povstání vůči tomuto vyššímu uvědomění předtím, než osudově poškodíme sebe, svoje potomky i svoji planetu. Je to společná odpovědnost všech tradic moudrosti, aby posunula tento vývoj kupředu. Je to neméně naše osobní odpovědnost, odpovědnost každého z nás, abychom konali nezbytnou vnitřní práci a ukládali do společného fondu i sebemenší pokrok, který každý z nás může učinit.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda