4. neděle postní

Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'" (Lk 15 1-32)

Marnotratný syn je jedním z nejúžasnějších krátkých příběhů. Je to jedno z Ježíšových nejlepších podobenství. Dobrý příběh vytváří postavy, které vnímáme jako skutečné, protože nám dovolují se s nimi sjednotit a tak se poučit o nás samých. Po ponoření do velkého příběhu – třeba Shakespearových her, nebo i dobrého Netflixového seriálu – cítíme, že víme více o svém životě i o světě. Rozpoznali jsme cosi nového. Postavy, které to umožňují, nám připadají ‚skutečně‘, i když víme, že jsou fantazijní. Ale představujeme si je ze života. Charakteristikou člověka ze skutečného života je to, že jsou různorodí a překvapují nás. Nejsou vázáni stereotypy, které jim přiřazujeme. Především mají život mimo nás.

Mysleme na postavy v podobenství. Mladší syn (ego, které chce mít vše hned) chce svůj podíl dědictví, utíká a promarňuje je. V prasečím chlívku si to vše uvědomuje. Není to však opravdová lítost. Jenom zjistil, že může jít a vypadat zkroušeně, a může přesvědčit svého dobrosrdečného otce, že se změnil a začít si zase pohodlně žít. Musel být překvapen, když jeho otec ani neposlouchal jeho zbožné řeči, ale extaticky jej objal a políbil. Starší bratr (ego já jsem lepší než ty) zjišťuje, co se stalo a je nepříčetný. Cítí žárlivost a rozmrzelost, protože mu nebyla projevena láska, kterou byl zahrnut jeho marnotratný bratr. Jeho první sestřenice se pravděpodobně jmenuje Marta.

A otec. Příběh rozšiřuje jeho nesmírnou realitu ve třech stadiích. Respektuje bezpochyby svobodu svého mladšího chlapce a dává mu jeho dědictví, aby si s tím dělal, co chce. Vítá jej doma s překypující úlevou a vší radostí lásky vyjádřené v dalším slavení – toho jsou evangelia plná. Učí svého žárlivého staršího kluka, že není milován méně, než jeho bratr a že nemá oblíbence (jak říká sv. Pavel o Bohu). Několika tahy Ježíš zhutňuje velkou psychologii Boha, jako se zhutňuje uhlí v diamanty. Obojí jde dohromady, protože sebepoznání je základem naší znalosti Boha.

Proč Bůh dovoluje Putinovi dělat si, co chce? Korán říká, že Bůh stvořil lidi svobodné, abychom se sami zdokonalili. Jednou jsem si představoval Putina, jak se probudí se sebepoznáním. Bůh nám daroval svoji vlastní svobodnou přirozenost a přece nás ovlivňuje a daruje spásu proměňující láskou, kterou se učíme rozpoznávat bolestně pomalu. A vytrhává zkažený zub egoismu tím, že nám ukazuje, že jsme milováni jedinečně, avšak, promiňte, nikoli výlučně. Nacionalismus vytváří války směšně, protože nejsou nutné. Je zde dost všeho, aby se uspokojili všichni. Rozličnost a svoboda sytí svátek bytí, neohrožují je.

Když odcházíme od úžasného příběhu, je mi smutno. Skutečný svět není tak jednoduchý nebo tak pozitivní. Avšak pak vypadá jinak, když cítím, že to, co pohltilo mou pozornost, proměnilo způsob, kterým vidím a jsem ve světě, protože každá postava v příběhu jsem byl já a všechny situace byly situacemi, v nichž jsem se účastnil.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda