2. neděle postní

A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. Lk 9,28

Svátek proměnění Páně je 6. srpna, v tento den byla svržena první atomová bomba na Hirošimu a vytvořila oslňující světlo: jsou to extrémní póly lidského potenciálu.

Včera jsem psal o mocném procesu odpuštění, a o tom, jak musíme být připraveni, abychom do něj vstoupili hned když se staneme obětmi nespravedlnosti. Alternativa je příliš hrozná: být vtažen do a stát se jako ta nespravedlnost, kterou trpíme. V odporu proti nespravedlnosti, musíme, můžeme někdy ztrácet svoji nevinnost a sami se dopouštět nespravedlnosti. Abychom zabránili nebo zmírnili v tomto lavinovém efektu zla – zrcadlení toho, proti čemu bojujeme – musíme hrdinně zápasit a proti všemu milovat nepřítele i když proti němu bojujeme. To že jsme na správné straně nám nedává morální carte blanche.

Spojenecká démonizace ‚Huna‘ v první světové válce pohánělo hrůzy zákopů a smrt deseti miliónu vojáků a deseti miliónů civilistů. Čínská démonizace Dalai Lamy, stejně absurdní a lživá, jako Putinovo ospravedlňování jeho útoku na Ukrajinu, ospravedlňuje znásilnění a zamoření Tibetu. Před lety jsem šel do kina na Pána prstenu. V digitalizovaných bitevních scénách proudily hordy ošklivých Orců proti dobrým hochům a byly požaty ve velikých číslech k potěšení dětí kolem mne. Opakovalo se to v několika scénách, až jsem musel jít na vzduch. Netflixové seriály používají ještě zvrácenější způsoby aby nás zahákly grafickým, sadistickým násilím, které diváky šokuje a činí závislým.

Jedna Ruska ve Francii, která je proti válce, mi řekla, že byla napadena a odvržena přáteli Rusy, kteří ji nazvali ne-vlastenkou a ne-rusové ji dali do jednoho pytle s Rusy, protože předpokládali, že bude na Putinově straně. Některé symfonické orchestry vyňaly Čajkovského ze svých repertoárů.

V prohlášeních ukrajinského odporu neslyším takové všeobecné rasistické odsouzení Ruska. Cítím, že jejich motivací není nenávist, ale odvážná láska k jejich vlasti. V jejich utrpení tváří v tvář přemáhající syrové brutalitě vidíme, jak se může ukázat láska k nepříteli a odpuštění. Není to odevzdání se, nebo napodobování Šelmy, ale výraz lásky a věrnosti a věnování pozornosti dobrému i když jsme ubíjeni Zlem.

Právě toto mění ‚vzhled‘ lidské tváře, proměňuje nenávist ve světlo Boží i v intenzívním a bezmocném utrpení. Pak můžeme vidět, kde je Bůh ve chvílích, kdy se lidstvo stává nelidským. Bůh se podílí v utrpení a je neschopen být něčím jiným, než je Bůh. To proměňuje samo utrpení. Tak to myslel Blaise Pascal, když řekl, že ‚Ježíš bude v agonii až do konce světa‘.

Laurence Freeman

přel. Jindřich Kotvrda