Zelený čtvrtek

Evangelium: Jan 13: 1-15: ”musíte i vy jeden druhému umývat nohy”

Toto je mé tělo. To je má krev. Eucharistie znamená mnoho věcí pro všechny druhy křesťanů. Někteří katolíci se cítí špatně, když nechodí na každodenní mši. Většina z nich nechodí na mši, ale má dobrý pocit, že se každou chvíli slaví někde ve světě. V katolické představivosti je to „oběť Ježíše na kříži“, věčně nabízená pro spásu světa. Mezi evangelickými nebo reformními církvemi se eucharistie slaví jen zřídka nebo nikdy a je vnímána jako vzpomínka, nikoli jako oběť. Luther se domníval, že „papežská mše“ je „dílem ďábla“. Je vidět jeho hněv nad tím, jak římská církev pokroutila mši ve vydělávání peněz a kouzelnou komoditu, ale i tak to možná trochu nadsazoval.

Nepleťme se do polemiky kolem okamžiku transcendentního úžasu v křesťanském příběhu, který se opakuje v rituálu odhalujícím jednotu mimo slova. Smutné na tom je, že pro tolik lidí se posvátnost svátosti eucharistie (které vznikla z pašijového jídla, které Ježíš slavil poslední noc) stala bezvýznamnou prázdnotou, ztrátou času. Moje zkušenost je taková, že meditace, rozjímavá praxe, opět naplňuje tuto prázdnotu plností smyslu, energií tajemna. Svátosti jako celek slouží jako milníky na životní cestě a jsou znovu „očarovány“, když se vydáváme na vnitřní cestu. Žádná magie, ale pocit přímého spojení s lidským stavem, počínaje tělem, kterým jsme dnes, a konče proměněným tělem. Děje se to, že jsme objevili celé své já jako mikrokosmos celého vesmíru. To vedlo žalmistu k tomu, aby jednou zpíval a vzdával díky „za div, jímž jsem já, div, jímž jsou tvá díla“.

Velcí léčitelé jsou jako astronauti, kteří zkoumají vnitřní vesmír a objevují a pojmenovávají jeho nekonečně integrované systémy nacházející se uvnitř stále jemnějších sítí spojení. První filozofové uvažovali o vesmíru jako o hudbě. Tělo, mikrokosmos se více podobá této hudbě než mechanickému zařízení, do něhož je často redukováno lékařskou vědou. Hudba je potravou lásky. Toto je mé tělo s oceány a potoky krve. Mé tělo je skutečné jídlo, má krev skutečný nápoj, řekl Ježíš.

Velké pravdy vyvolávají své protiklady a velká světla působí temné stíny. Posvátným jazykem křesťanství je tělo. Slovo se stalo tělem. Ježíš nám nedal žádnou teorii. Dal nám své tělo. Jak potom křesťané dokázali proměnit tělo v něco hříšného a jeho nádherné galaktické systémy, jako je krása a sexualita, v něco zlověstného? Ale neohlížejme se zpět příliš dlouho.

Možná se budete moci připojit k nám při dnešním slavení Eucharistie. Pokud ano, přineste si vlastní chléb a víno. Zkuste nějak oslavit začátek konce půstu. Potřebujete jen chleba a víno. Když je pozřete, nechte své tělo stát se tím, čím je teď. Je to úžasné jídlo pro cestu za poznáním, na které se nacházíme, když meditujeme.

S láskou
Laurence