Úterý 4. týdne doby postní

Evangelium: Jan 5:1-3, 5-16: „Chceš se uzdravit?”

Ježíš klade mnoho otázek. Jako všichni opravdoví učitelé, jeho záměrem není dávat lidem odpovědi, ale pomoci studentovi, aby sám zjistil pravdu. „Dle své zkušenosti“, jak často říkal John Main. Otázka má objevnou sílu. Parsifal v Legendě o svatém grálu nedokáže z nezralosti a pochybností o sobě samém položit zraněnému králi otázku, která by uzdravila jeho i churavějící zemi: „Co je to grál a komu slouží?"

Hluboké naslouchání otázkám či jejich odvážné pokládání, může neočekávaně odhalit zdroj vědomí. Když se ohlédneme za svými životy, možná si vzpomeneme na klíčové okamžiky, které se v té době často zdály úplně obyčejné. Pamatujeme si je, protože nás pozvedli na jinou úroveň vědomí. Podělím se s vámi o pár takových okamžiků ve svém životě, abych vás povzbudil k identifikaci podobných ve vašem životě, pokud máte čas na takové lehkovážné věci. Když jsem byl školák, zajímaly mě poštovní známky. Cestou domů jsem se často zastavil a toužebně hleděl do výkladní skříně s mnoha balíčky a sbírkami známek. Jednoho dne kolem mě prošel rodinný přítel a pozdravil mě. Následujícího dne, když jsem byl zabrán do stejné výlohy, mě znovu míjel a s humorem se ptal: "Ahoj Laurenci, stojíš tu už od včerejška?" PRÁSK.

Proč bych si to měl tak živě pamatovat? Slovo „vědomý“ anglicky „conscious“ se skládá ze dvou slov: com (s) a scio (vím). Být vědomý znamená vědět. Jsme více vědomí, když potkáme ty, kteří nás znají. Znají-li nás lépe než my sami sebe, jsme fascinováni sebepoznáváním s jejich pomocí. Být ve společnosti uvědomělejších, probuzených lidí stimuluje růst vědomí. Meditovat společně znamená být s nimi vědomí. Dalším takovým okamžikem bylo, když jsem byl studentem, stál jsem v Pall Mall v centru Londýna a obědval s Johnem Mainem. Loučili jsme se, protože se brzy vracel do USA. Potřásli jsme si rukama. PRÁSK. Právě mi v hlavě vyskočil další. Když jsem začal pracovat ve městě, často jsem chodil na ranní mši a chodil z kostela na nádraží ve stavu po přijetí eucharistie. Jednoho obyčejného dne jsem došel na úpatí kopce a znovu: PRÁSK. Proč právě tyto chvíle, a ne jiné dramatičtější zážitky, to nevím.

Vědomí je o spojení a vzájemném porozumění. Je to tajemství Ježíše a jeho Otce a podstata Boha jakožto Bytí ve společenství. Je to pořád a všude stejné, takže toto „prasknutí“ může přijít kdykoli.

Bereme konkrétní časy, jako je půst nebo speciální oslava nebo naše každodenní meditační sezení, abychom vykonali práci nezbytnou k postupnému růstu vědomí a vnímavosti vůči této realitě. Jenom naše ego nám ale brání „být s věděním“ po celou dobu. Kdykoli ego uklouzne, ať už z jakéhokoli důvodu nebo na jakkoliv dlouho, je to tu - PRÁSK.

S láskou
Laurence