Úterý 2. týdne doby postní

Dnešní evangelium: Mt 23:1-12. Největší mezi vámi bude vaším služebníkem.

Země zaslíbená je cestou a cesta je zemí zaslíbenou. Když to přijmeme, postupně se odpoutáme od iluzorních představ o tom, jaký cíl si myslíme, že musíme dosáhnout vytrvalostí, osobní ctností nebo silou vůle. Ve skutečnosti je cílem nechat jít představy a nejenom je, ale dokonce i vůli uspět. Víra není vůle. Praxe se stává autentičtější s tím, jak se víra, kterou ztělesňuje, prohlubuje.

Smyslem (to je důležité pro tradiční věřící vykonávající půst) není posílit vůli, ale překročit ji. Vůle je příliš propletena s egem a vzala si od něj příliš mnoho úplatků, než aby se dalo věřit tomu, že již nebude znovu zkorumpována.

Znamená to snad, že to prostě vzdáme a neuděláme nic cílevědomě? To by znamenalo být bez víry, což nás nikam nedostane. Pokud se vůle (v souhře s egem) vůbec nevyužije, atrofuje a my se stáváme jako lidé upoutaní na lůžko, kteří ztrácejí svalový tonus. Vůle musí být vykonávána způsobem, který ji vyčerpává, dokud nemůže být překonána. Lidé, kteří chápou, proč to tak je, odříkávají mantru a chápou to skrze zkušenost.

Pak přejdeme od vůle k poslušnosti, děláme to, co bychom měli, protože víme, že je to správné. Přijmout tento přístup je těžké pro každého, protože je to těžké pro ego, které se vždy snaží být partnerem vůle. Obzvláště těžké je to u typu A. Mají pocit, že nebudou tak soutěživí, pokud se stanou poslušnými a nebudou posilovat svou vůli. Ale ve skutečnosti poslušný člověk pracuje a dosahuje právě tolik, ne-li mnohem víc, než egocentrická vůle; a přitom si zachovává klid mysli a rovnováhu.

Takže, kde je důkaz? „Zkušenosti jsou nejlepším důkazem,“ řekl Francis Bacon, zakladatel vědecké metody. „Zkušenost je učitelem,“ říkali pouštní otcové a matky.

Prvním důkazem, že v zemi zaslíbené jde o realizaci, ne o invazi a dobývání, je mana. Izraelité v poušti se živili manou, lehkou bílou šupinatou látkou, kterou našli ráno na zemi jako mráz. Bylo mi řečeno, že je na jídelním lístku newyorské restaurace jako druh sladké, výživné mízy, která vytéká z jistých rostlin a keřů. Fakta jsou méně důležitá než pravda, protože jak nyní víme, vždy existují „alternativní fakta“. Pravdou je, že toto lahodné jídlo nejen udržovalo, ale rovněž potěšilo tyto pouštní poutníky. Jako to pro mnohé křesťany platí pro eucharistii, ať slouží jakkoliv.

Jinými slovy, jídlo na cestu je přímou předzvěstí cíle cesty. Konec tedy není na dosah, ale je nám blíž, než my sami sobě. Můžeme to ochutnat. Latinský výraz pro moudrost znamená „chuť“. Jaký je větší důkaz než chuť? Zvlášť když nás to potěší i uživí a udrží v nás poznání, kdo a kde jsme tady a teď.

Jaká je vaše zkušenost many?

S láskou
Laurence