Úterý 1.týdne doby postní

Držel tajemství pod pokličkou tak dlouho, jak si jen pamatoval. Jeho ochrana se stala základním reflexem, který ovlivnil všechna rozhodnutí jeho života. Později si ale nebyl jistý, jestli ví, co dělá, nebo ne. Myslel si, že to možná někdy ví, ale pak to potlačil nebo zapomněl. Tajil to i sám před sebou, i když o tom věděl víc než kdokoliv jiný. Byla to skutečná událost, která se stala, nebo důvod, proč se to stalo, nebo stud, který mu to nevysvětlitelně způsobilo? Co ho dohnalo k vytvoření identity, jejíž falešnost jen zvýšila jeho stud?

Ta událost byla ohavným zneužitím moci dospělých nad dítětem, ponížením a zmatkem v tom, na co mělo dítě právo - mít jistotu, že je milováno a že je o něj pečováno. Důvody zrady tohoto dítěte byly součástí dospělého světa pomsty a moci, který mu byl jakožto dítěti nesrozumitelný. Zanechalo mu to stud, který nedokázal odhodit. Tento stud k němu přilnul pod osobností, která světu připadala okouzlující a záviděníhodná. Ale od dětství se kvůli tomu nedokázal oddat, milovat nebo vážně navázat vztah k někomu jinému, případně jen na krátkou dobu, než bylo možné znovu utéct.

Jeho případ byl obzvlášť intenzivní. Ale každý z nás má tendenci tajit to, co nám kdysi ublížilo a co způsobilo, že se kolem nás omotal plášť hanby. Celý tento systém ubližování, hanby a utajování může být nazván hříchem. Pád Adama a Evy v knize Genesis to popisuje s přesnou upřímností. Každý, kdo v příběhu nevidí sebe sama, by se ho měl naučit nazpaměť.

Půst je příležitost zvážit, co chápeme pod slovem hřích. Dokud si to neujasníme, nebudeme rozumět milosti. Je to těžký handicap, který nám brání v rozpoznání milosti. V poslední době jsem si všiml, kolik reklamních kampaní prodávajících potěšení (čokoláda, Netflix, zdravotní lázně) používá dokonce i samotný výraz „hřích“, aby upoutal naši pozornost nebo nás jen dráždil vábením něčeho zakázaného. Vypadá neškodně, ale je to nebezpečně hloupé, protože to omezuje hřích na jeho sedm smrtelných projevů a odvádí nás od skutečné podstaty hříchu a jeho hluboké skvrny na lidském stavu.

Tam, kde je hřích, tam je ještě víc milosti. Milost je božsky bezpodmínečná a nikdy nestáhnutá nabídka pomoci. Jediné, co je třeba uvolnit, je přiznat si, že potřebujeme pomoc, že jsme udělali chybu a chceme to teď napravit. Pak přijde úžasná milost v odhalení, že všechno léčení (a odpuštění je léčení) je samoléčbou. To strhává plášť hanby zjištěním, že v sobě máme (díky Boží milosti) nesmírnou moc, která je větší než cokoliv, co by nás mohlo spoutat či zostudit.

V noci na Bílou sobotu ve tmě ozářené pouze Paškálem zpíváme vděčnost za pád, protože přinesl nesrovnatelně větší milost. „O Felix Culpa: O Šťastná chyba Adamova, která nám získala tak velikého, tak slavného Vykupitele.“

S láskou
Laurence