Středa 1.týdne doby postní

Nadcházející mladý soudce se dostal pod duchovní vliv súfijského mistra a začal procházet prvními fázemi osobního probuzení. To ho dovedlo včas k tomu, aby se zřekl své pozice a postavení a stal se dervišem, žijícím v Sufi Lodge jako součást komunity shromážděné kolem šejka. Byl blažený. O svém rozhodnutí nepochyboval a byl plný velkorysého nadšení a naděje.

Pak se jeho ego pomalu (zpočátku nenápadně) vzpíralo a stěžovalo si. „Byl jsi velmi šlechetný, že ses všeho zřekl a vydal se touto cestou. Lidé to obdivují.“ Byl šťastný, že se mohl vydat po tak slavné stezce (po této "cestě lásky", jak ji nazýval šejk) pod veleváženým učitelem. "Ale," zašeptalo jeho ego, "ty jsi jiný než ostatní učedníci. Jsi vzdělaný, máš dobré konexe, jsi dobrý vůdce. Za to si zasloužíš uznání.“ Když byl šejkovi předložen právní problém týkající se nemovitosti, nový novic hrdě nabídl své služby s poznámkou, že je to jeho specializovaný obor, o kterém „ví všechno“. Nedokázal potlačit úsměv sebeuspokojení a potěšení z toho, že může využít svého talentu. Šejk se na něj podíval, láskyplně, ale bystře, a řekl mu, že v Lodge je zvláštní pracovna, ve které bude mít úkol, který dokáže splnit, jakožto bývalý soudce, lépe než kdokoli jiný. Úsměv na novicově tváři se rozšířil. Šejk ho odvedl do zadní části Lodge, dal mu ro ruky misku, ukázal mu psa a řekl: "Tvoje práce je krmit a starat se o našeho psa." Když se šejk vrátil a znovu vstoupil do Lodge, novic vybuchl vzteklým studem a hodil misku na zem. Šejk se ně něj podíval.

Každý den poslušně krmil psa a snášel následné zápasy se svým egem, ve svém pokoji nebo s lidmi ze svého dřívějšího života, kteří se bavili jeho novým nízkým postavením. Pomohla mu zvláštní pozornost jeho učitele a pokročil i se svou mantrou. To však vedlo jiného člena Lodge, mladého vysokého úředníka, k závisti. To přerostlo v nekontrolovatelnou žárlivost na to, jak šejk s příchozím zachází a jak si ho ostatní členové bratrstva začínají vážit. Zlomyslně si vymyslel pomluvu o svém rivalovi a šejkově dceři a rozšířil ji.

Oběť jeho žárlivosti velmi trpěla, kvůli sobě i mladé ženě. Byl pobouřený, rozzuřený a odhodlaný se tomu postavit; šel tedy šejkovi říct, co se děje. Šejk poslouchal a pak mu řekl, že selhal. Měl tu pomluvu snášet mlčky. Podíval se na něj a chladně mu řekl, že by měl opustit Lodge. V slzách, zlomený a zničený, odešel do světa, jako tulák v poušti bez ničeho.

Samozřejmě, tohle není konec příběhu. Ale vrhá to světlo na proces konfrontace a zápasu s egem, kterým prochází každý, kdo medituje, když se pohybujeme z našeho povrchu do hlubších pater „cesty lásky“. Vzhledem k tomu, že půst je čas zvláště k zamyšlení nad touto cestou, může to být příběh, který nám pomůže pochopit, kde jsme a jakým výzvám v této době čelíme.

S láskou
Laurence