Sobota 4. týdne doby postní

Evangelium Jan 7: 40-52: ” V zástupu tedy došlo kvůli němu k roztržce.”

Jedna z meditujících chtěla uvést svá vnoučata do meditace. Její dcera, která byla silná ateistka, souhlasila pod podmínkou, že z toho vynechá náboženství. Žena její přání respektovala, ale když si musela vybrat, jakou mantru dětem dát, nemohla se rozhodnout, a tak je požádala, aby si ji vybraly samy. Chlapeček si vybral "pastýřský koláč", protože to bylo jeho oblíbené jídlo. Jeho sestra zvolila po chvilce přemýšlení "slovník", protože „obsahuje všechna slova“.

Lidem může trvat dlouho, než si zvyknou na mantru a někdy k tomu ani nedojde. Nekonečně hledají smysluplnější, silnější slovo a nechápou, že meditace není o tom, co si myslíte. Tradice říká, že si mantru vytvoříte jedinečně podle sebe tím, že ji vyslovujete věrně, aby obsahovala každý myslitelný význam a pocit.

Když se lidí zeptáte, jaký jazyk je posvátný v křesťanství, jsou zmateni. Známe posvátný jazyk hinduistů, židů i muslimů. Ale křesťanský posvátný jazyk? Řecký? Aramejský? Nebo Latina? Je to, musí to být, lidské tělo, protože Bůh se přetavil do těla syna Marie. Bylo to tělo stejné jako naše, které rostlo od dětství do dospělosti, cítilo se unavené, hladové, poznalo rozkoš i bolest, plakalo i umíralo. V apokryfní knize Skutky Janovy, je Ježíš popsán jako tančící v kruhu s jeho učedníky u poslední večeře. Svolá si je, aby se k němu připojili, protože „pokud nebudeš tančit, nebudeš vědět to, co víme my“.

Jako mnoho jiných jsem váhavý tanečník. Říkáme si: "Nejsem dobrý" nebo "radši se jen dívám". Naše nesmělost či strach vypadat hloupě blokuje prožitek těla jako jazyka vtěleného Boha. Nemůžeme vidět, kam patříme, pokud se jen díváme, ale teprve až když se zapojíme do tance života tím nejlepším způsobem, naším jedinečným způsobem. Tragédií je, že v průběhu staletí křesťanství mnohokrát podporovalo pravý opak - sebeodcizení od našich vlastních těl, což nám bránilo vstoupit do Kristova těla. „Na flétnu jsme vám hráli, a netancovali jste!“ (Mt 11:17). Vina, rozpaky nebo stud nám brání vidět, jak moc patříme do tance života, který obsahuje všechny myslitelné druhy tance - včetně toho, který, jak se zdá, trápí církev nejvíce - taneční sestavy sexuality, jichž je mnoho. Kde Ježíš ukazuje, že ho tato část tance nějak trápí?

Naše tělo je encyklopedie obsahující všechny druhy vědomostí. Lidské bytosti jsou mikrokosmem vesmíru. Lidské tělo se rozprostírá stejně široce jako vesmír. A tak nemůžeme o jeho záhadách vědět všechno, stejně jako nemůžeme znát všechny divy a záhady kosmu. Ale stačí-li jedno slovo k tomu, aby spojilo všechny myšlenky a touhy našich srdcí, stačí jedno tělo k tomu, aby si člověk uvědomil naši jednotu se stvořením a jeho zdrojem a se Slovem, které ho povolalo k existenci. Meditace spojuje tyto dvě stupnice - tu nesmírnou i tu nepatrnou. Nelze to analyzovat. Nelze to pozorovat, dokud se to děje. Víme to v božském tanci, do kterého nás vzkříšený Kristus povolal, jako Ježíš kdysi pozval své přátele, aby se k němu připojili.

S láskou
Laurence