Evangelium: Lk 4:24-30: “(…) žádný prorok není dobře přijímán ve svém domově.
„Co vám dělá dobře?
(zde byla fotka hubených lidí, kteří se dobře baví)
Mohl by to být pravidelný běh. Anebo jste člověk, který rád koupel a knihu? Každý den si vyhraďte čas a soustřeďte se na sebe.“
Předávám tuto radu od Marks a Spencer, která se mi dnes dostala do emailu. Možná to potřebuje určitou kvalifikaci, ale já to přímo neodsuzuji. Puritánské odmítání všech forem rozkoše je nekřesťanské. Jeden rabín jednou řekl, že v den soudu budeme pohnáni k odpovědnosti za každé legitimní potěšení, které nepřijmeme. Přijímavý postoj k rozkoši a bolesti má blíže k morálnímu a duchovnímu zdraví, ale zároveň vyžaduje větší diskrétnost a dokonce i sebekázeň než fundamentalistický strach z „pocitu dobra“ ve smyslovém slova smyslu.
Zvláště v době Covidu, kdy jsme z našeho dosahu vyňali tolik prostých radostí a kriminalizovali je mimo bezpečné bubliny, by se na dobrý pocit v tomto běžném smyslu nemělo pohlížet jako na problém. Lidé si najdou jiné způsoby, jak najít nebo zesílit potěšení, aby to kompenzovali. Viděl jsem mužskou tvář proměněnou jeho každodenním sbližováním s vnukem, než jde chlapec spát. Mnoho lidí, mě nevyjímaje, nalezlo intenzivní potěšení v každodenním ponoření do mrazivé vody, kterou často nazývají duchovním probuzením. Výživnější potěšení jsem našel ve své poustevně, když jsem zjistil, že umím leccos osmahnout na pánvi, což jsem předtím považoval za velmi specializovanou činnost, která je nad mé schopnosti.
Za extrémně obtížných podmínek mohou lidé často nacházet velké potěšení v dětských či obyčejných způsobech. Během dojíždění mezi internačními tábory pro Židy za nacistické vlády, až do vlastní konečné jízdy vlakem na smrt, popsala Etty Hillesum blažené potěšení, které jí přinášelo pozorování květin na jaře nebo krátké promluvy s rodinami, kterým pomáhala. Nalezení takových potěšení nám pomáhá obnovit nově nabytý pocit nevinnosti, který nás nabíjí energií a zbavuje nás veškerého břemene útlaku, viny nebo studu, které jsme možná nesli. Reklama, kterou jsem dostal, byla zaměřena na potěšení koupená kartou na internetu, a tak se nezmiňuje o těch, které vznešeně vystupují z přediva každodenního života. Staré pořekadlo, že nejlepší věci v životě jsou zadarmo, neodpovídá většině marketingových strategií.
Možná, že jednoho post-covidového dne se může přidat i potěšení z toho, že jsme v sobě obnovili mír a celistvost skrze meditaci. Výše uvedený titulek by pak mohl znít: „Co vám dělá dobře? Mohl by to být pravidelný běh. Anebo jste člověk, který rád koupel a knihu? Samozřejmě každodenní meditace. Tedy každý den si udělejte čas, abyste se cítili opravdu dobře tím, že odvedete pozornost od vás samých.
S láskou
Laurence