Pondělí 2. týdne doby postní

Evangelium: Lk 6:36-38. Buďte soucitní, jako je soucitný váš Otec.

V posledním projevu Martina Luthera Kinga, než byl zavražděn, řekl: „Chci jen konat Boží vůli. A On mi dovolil jít na horu. A viděl jsem zemi zaslíbenou. Jsem dnes tak šťastný. Ničeho se nebojím. Nebojím se žádného člověka." Martin L.K. byl zcela ponořen do velkého zakladatelského mýtu Bible, do Exodu. Stejně jako všichni velcí učitelé křesťanské tradice i jazyk a obraznost Bible se vsákly do jeho myšlení a způsobu vyjadřování, či chápání sebe sama. Jaká byla Zaslíbená země, kterou on viděl? A jak ji vidíme my, kteří prožíváme tento hlubší význam Exodu na naší postní cestě? Dokážeme v tom rozpoznat smysl, který nás udržuje v chodu?

Mojžíš viděl tuto zemi z dálky, ale nikdy do ní nevstoupil. Biblický příběh říká, že to bylo díky tomu, že v jednom okamžiku své cesty pochyboval o Bohu, což se zdá poněkud tvrdé vzhledem k tomu, co všechno musel snášet. Raději o tom přemýšlím jako o ukazateli toho, co země zaslíbená znamená: nikoli místo, cíl nebo splnění plánu, ale samotnou cestu.

V Axiálním věku (8. až 3. století př.n.l., ve věku velkého probuzení, v době Upanišad, Buddhy Platóna, Hebrejských proroků) si lidstvo začalo myslet, že má svůj osud, vlastní naplnění přesahující cykly přírody a vlastního přežití. Mokša, Nirvána, Čistá země, Ráj, Janna jsou odlišným vyjádřením tohoto objevu a nové naděje, která byla probuzena ve smyslu života. I když musím říct, že to bylo rovněž velkým narušením a jako všechna velká světla i toto vrhalo dlouhý stín. Co když se nedostanu do nebe? Co když upadnu do věčného utrpení toho druhého místa? Svým způsobem to byla druhá ztráta nevinnosti, další pád, který musel předcházet velkému skoku vpřed.

Království nebeské v Ježíšově učení není výslovně redukovatelné na místo nebo pozemskou utopii. "Nemůžeš říct, hle, tady je nebo támhle je..." Náboženství bez kontemplativního vědomí trvá na myšlení ve smyslu odměny a trestu. Ale Řehoř z Nyssy, typický pro obecně mystické vidění, v něm vidí nekonečné dění, stále plnější zapojení do podstaty Boha, který je nekonečně prostý. To je jeho velký přínos křesťanskému porozumění. Nebe má nekonečně úrovní, je nekonečně pokojů v hotelu Ráj. Dokonalost, stejně jako krása, pravda a dobrota, nemá konce.

John Main řekl o meditaci, že důležité je jen to, že jsme „na cestě“. Ptát se „Kde jsem? Jak dlouho to bude trvat? Už jsem tam?“ znamená přehlédnout velkou pravdu, že toto království je v nás a námi mezi („přiblížilo se“, jak řekl Ježíš). Jaké jsou tedy ukazatele? Na některé se podíváme zítra. Dnešní evangelium však poukazuje na to podstatné – že se ve svém soucitu a lásce k druhým v rámci pouti lidské stáváme podobnými Bohu a že se to odráží i v našem jednání, kdy jsme méně posuzující, méně škatulkující. Země zaslíbená se přiblížila.

S láskou
Laurence