Pátek 5. týdne doby postní

Evangelium: Jan 10: 31-42: ”Pokoušeli se ho tedy opět zadržet, ale on unikl jejich rukám.”

Blížíme se ke konci půstu a začátku Svatého týdne. Je vhodná doba, pokud máte takové sklony, posoudit a zhodnotit, co vás posledních šest týdnů naučilo. Změnilo se něco? Vidíte něco jinak? Máš víc volna nebo méně? Jaké vzorce zůstávají nezvladatelné? Které povolily?

Jakýkoliv bod vážného zamyšlení nad smyslem zkušenosti je jako bůh Janus. Pro Římany byl bohem dveří a průchodů, konců a začátků. Každé dveře jsou cesta dovnitř, cesta ven a cesta skrz. Z každého okna se dá dívat dovnitř i ven.

Přemýšlet o smyslu bere čas, takže bychom neměli všechen náš čas spotřebovat na tento úkon, jinak nám nezůstane žádný, který potřebujeme k žití. Žít naplno znamená odvést pozornost od nás samotných. Než abychom se drželi v centru každé scény a přinášeli skvělé solilokvium, dovolíme si stát se obyčejnějším hercem či dokonce odejít z jeviště. Význam se pak jeví jako zkušenost intimního spojení s dimenzemi reality za tou, kterou jsme posedlí, totiž námi samými. V důsledku toho si sami sebe jasněji uvědomujeme aktivací našeho periferního vidění, které zahrnuje většinu našeho zorného pole. Vidíme více směrů. Odebrat pozornost od sebe jakožto pevného bodu sebepozorování nám umožňuje vidět a vědět lépe.

V těchto dnech je v evangeliu Ježíš popisován, jak se blíží k Jeruzalému, k začátku jeho Umučení a ke konci jeho života. Silně si uvědomuje, co se k němu blíží. V mnoha tradicích, ti co jsou osvícení, kteří jsou schopni vidět celé zorné pole, vědí o své blížící se smrti.

Když jsem o tom přemýšlel, vzpomněl jsem si na větu „budoucí události vrhají svůj stín před ně samé“. Byl jsem zvědavý na její původ a to mě dovedlo k obrazu kanadského umělce z 19. století (Charles Caleb Ward) z venkovských východních provincií. Je to jednoduchá, ale dojemná scéna chudé rodiny, která hledí na plakát propagující blížící se příjezd Barnumova cirkusu. Zobrazuje divy a bizarní věci, jako egyptské mumie a rohaté koně, které se v Novém Brunswicku běžně nevidí. Vzrušující věci, které se vymykají normálu. Viditelné jsou potrhané zbytky starých plakátů slibujících budoucnost. Za rodiči a dvěma jejich dětmi je třetí dítě, chlapec, který není zabraný do plakátu a věcí budoucích, ale do loutky, kterou drží. Jeho představivost se probouzí v něm samém. U ostatních je přenášena ven a promítána do budoucnosti.

Jedinou další postavou je pes, který je blízko chlapce, leží na zemi a dívá se na nás jako bůh.

S láskou
Laurence