Čtvrtek 3. týdne doby postní

Evangelium: Lk 11:14-23: „…pak tedy přišlo Boží království k vám.“

Jednou z mých disciplín pro půst je udržet tyto denní úvahy na méně než jedné stránce. Někdy, nebo možná až příliš často, to znamená vynechat souvislosti mezi myšlenkami, které by mohly věc objasnit. Omlouvám se.

Včera jsem učinil několik neohrabaných skoků, když jsem řekl, jak neuchopitelná je pravda; a jak naše touha po tom, aby vše bylo explicitní a měřitelné, způsobuje, že nám uniká cíl. („Minutí cíle“ je doslovný význam slova „hřích“ v řečtině). Výsledkem je, že nám zbývá objímat abstrakci, hrst prachu. Jako hrdina ve filmu Bladerunner 2049, jehož přítelkyní byl počítačový program, který byl ukončen, když se čip rozbil.

Včera jsem skončil zmínkou o spojení Johna Main s tím, co děláme v meditaci, tedy že se vzdáváme snahy být explicitní a probouzíme se do implicitního, revolučního náhledu učení o království nebeském. Není to snadné, ale funguje to. Když se vzdáte toho, co jste považovali za nejlepší způsob, jak se někam dostat nebo jak dosáhnout cíle, najednou vidíte, o co vlastně jde. Cíl je tam celou dobu. "Jsem idiot, že jsem si toho nevšiml dřív!" Tím mám na mysli úspěch neúspěchu.

Nikde to není bolestněji zřejmé než v cíli štěstí. Dnes nám donekonečna říkají, že každý by se měl snažit být šťastný, že by to měla být jeho hlavní priorita. To znamená, že politici a další lidé se příliš starají o to, aby lidem udělali krátkodobou radost, a tak byli populární. Ve skutečnosti všichni chtějí jen to, aby se osvobodili od bolesti, což je naprosto pochopitelné. Chtít prožívat bolest nebo si ji užívat je nepřirozené a pokud to přináší potěšení, není to štěstí.

Samozřejmě všichni chceme být šťastní, stejně tak zakoušet potěšení a být osvobozeni od bolesti. Je to těžký úkol a někdy máme štěstí. Pokud však usilujeme o štěstí explicitně, jako o cíl, nevyhnutelně ho míjíme. Když nám chybí, cítíme se nespokojení a nešťastní. To neznamená, že Bůh nebo vesmír nechce, abychom byli šťastní. Spíše to naznačuje, že štěstí se nachází v tom, že máme správné postoj k tomu, jak se věci mají (ať už je to příjemné nebo bolestivé v jakékoli situaci).

Správný postoj znamená vstřícný a realistický přístup. To záleží na tom, jak je uspořádán náš duševní a emocionální nábytek a jak přistupujeme k okolnostem. „namísto radosti, jež se mu nabízela, trpělivě snesl kříž" (Žid 12:2). To neznamená, že by chtěl trpět nebo si to užívat. Ale chápal, že toto utrpení je jen mostem ke štěstí. Byl připraven. Musíme být trénovaní, abychom byli šťastní.

Existují spojení – mezi štěstím, radostí, utrpením, mírem a dalšími vlastnostmi prožitku království nebeského, o kterém jsou plné stránky evangelia. To, že je známe z vlastní zkušenosti je způsobeno tím, že jeho skrytá pravda k nám doslova skáče ze stránky a směřuje mozek přímo do srdce.

S láskou
Laurence